Je možné, že stavba obsahuje románské relikty. Ohradní zeď se střílnami však nepochybně pochází z pozdějšího období, snad ze 16., možná z počátku 17. století. V připojené diskusi jsou pronášeny poměrně schematická hodnocení opevněných kostelů v Evropě, zejména v jižní Francii (pominuta je skutečnost, že většina nástaveb s cimbuřími je pozdější, převážně z druhé poloviny 14. století, případně pozdější). Ohledně románských kostelů jsou opakovány výroky o tom, že byly přirozeně využívány k obraně jako jediné zděné objekty v jinak dřevěné zástavbě. Jejich výzdoba i celkové pojetí jsou hodnoceny jako protiklad k hradům srovnatelné doby s tím, že kostely postrádají obranná zařízení a dekor je z tohoto hlediska protismyslný.

„V severovýchodní části obce Staré Město u Bruntálu se nachází opevněný hřbitov, uprostřed kterého stojí monumentální kostel…

V roce 1974 byly zjištěny základy kamenné hradby u vnitřního příkopu, vnější příkop a starší základy vnějšího opevnění, na kterém dnes stojí hradební zeď hřbitova…

Kostel byl postaven uprostřed opevněného místa, jak o tom svědčí i dosud viditelné valy a příkopy kolem něj…“

Na kostele se uvolnil kříž, hasiči ho museli ze žebříku uříznout (Písek; idnes; 9.11.2011)

O zaniklé kapli sv. Václava v mohutných jihlavských hradbách

„…Poslední den pro kapli sv. Václava nastal za švédské okupace Jihlavy během obléhání města císařským vojskem r. 1647. Tehdy se Švédové rozhodli kapli zbourat, aby se mohli lépe chránit císařským. Tou dobou také tragicky zahynul český kazatel Kašpar Falco, který byl těžce raněn dělovou koulí, právě když se modlil breviář. Střela mu urvala pravé rámě a krátce na to zemřel.

O stavu zničené kaple byl pořízen v r. 1648 zápis. Praví se v něm, že kdysi krásně renovovaná kaple ozdobená oltářem a lavicemi byla Švédy zcela rozbořena a místo opatřeno náspem vysokým 5 loktů čili šancemi. Kronikář Marzy pak uvedl, že ke zpustošení kaple došlo ve dnech 3. a 4.června 1647. Zbytky obvodového zdiva, místo hlavního oltáře se stupněm a několik žulových klenebních žeber a okenních prutů bylo objeveno a zdokumentováno jihlavským konservátorem J.Hauptem při úpravách hradebních zdí v r. 1892. Do lapidária jihlavského musea byl tehdy uložen žulový svorník zdobený pětilistou růží a jedno žulové klenební žebro. Některé části gotických okenních skruží byly zazděny do hradební zdi za kostelem, kde jsou dodnes.“

V obsáhlejším článku i několik praktických odkazů na v místě vydané publikace.

Zdroj: František KUBA: Kontrolní den v hrozovském kostele: všichni musí až na věž, in: Bruntálský a krnovský deník, 10.7.2011; http://bruntalsky.denik.cz/zpravy_region/kontrolni-den-v-hrozovskem-kostele-vsichni-musi-az.html

• Pořadatel: Sdružení pro stavebně-historický průzkum
• Termín: 7.-10.6.2011

Záměrem pořadatelů je pokrýt velmi široké téma. Zvláště jsou zdůrazněny opevněné kostely. Bude-li čas a síla, zkusím k tomuto tématu přispět.

„Danou tématikou se v České republice zabývá archeolog Martin Čechura z Plzně a památkář Jan Sommer z Prahy. S jejich svolením jsem nahlédl do postupně vytvářeného seznamu a představím vám ve stručnosti alespoň některé z méně známých lokalit na území našeho regionu. Osobně jsem prováděl průzkum opevněných kostelů na Slavonicku a Dačicku, kterým se dnes budu věnovat detailněji. Ty si také bezesporu zaslouží zařazení do zmíněného seznamu.“

Pokouší se o stručnou definici opevněného kostela:

„Přesná definice k takovéto stavbě vlastně neexistuje. Logicky však z názvu vyplývá, že se jedná o církevní stavbu, která byla uzpůsobena k obraně, jako možné místo posledního útočiště obránců. Ať už díky střílnám ve věži, dřevěnému ochozu se střílnami, zpevnění dveří pomocí závory či dokonce zabezpečením stavby obvodovou hřbitovní zdí se střílnami. Logicky vzato, díky pevným kamenným základům kostelů mohla být místem úkrytu pro místní obyvatele každá takováto stavba.

Kolegové předpokládají, že by opevněným mohl být například kostel sv. Bartoloměje v Kunžaku, protože tato lokalita neměla žádné hradby. Tuto hypotézu bych osobně považoval ze velice diskutabilní. Pak by totiž opevněnými musely být i kostely ve Studené, Strmilově a v řadě dalších míst našeho regionu. Jisté je, že se Karlu Kůčovi podařilo v kostele v Kardašově Řečici objevit kapsu na závoru za ostěním vchodu do sakristie. Prokazatelně způsob ne zcela běžného zabezpečení vstupu. Jako další opevněné kostely kolegové uvádí sv. Ottona v Deštné, sv. Petra a Pavla v Nové Bystřici, Zvěstování P. Marie v Budči, hřbitovní kostelík v Nových Sadech u Písečného či původní kostel Nanebevzetí P. Marie ve Slavonicích. Právě ten měl být místem poslední obrany pro zdejší obyvatele v době, kdy ještě nebyl dokončen systém městských hradeb. Kostely s dochovanými střílnami v průčelí věže naleznete například i v Dačicích či Lomnici nad Lužnicí.“

Stručně pak zmiňuje čtveřici staveb:

„Rancířov (u Písečného) – (… věž…) původně byla ukončena dřevěným ochozem uchyceným na kamenných krakorcích. Ve věži (…) jsou jasně patrná střílnová okna. (…)

Bílkov (u Dačic) – když vyplenil roku 1444 Hynek Ptáček z Pirkštejna zdejší hrádek situovaný na ostrožně nad potokem Vápovkou, nezbylo než zde najít jiné útočiště pro případ obdobných pohrom. Volba byla prozaická. Jedinou další pevnou stavbou, která mohla na přelomu 15. a 16. století splňovat alespoň základní fortifikační podmínky, byl zdejší románsko – gotický kostel sv. Jana Křtitele. Vše nasvědčuje tomu, že při něm původně stála dřevěná věž, která byla až roku 1803 nahrazena kamennou.

Lipolec (u Dačic) – v dominantní poloze nad obcí stojí kostel sv. Lamberta. Byl vystavěn v období gotiky a již v této době mu byly vtisknuty jasné fortifikační prvky v podobě svrchní části s dřevěnou galerií na dřevěných krakorcích. Objekt byl přestavěn po r. 1860. Stavba je jednolodní, obdélníková, s polygonálně uzavřeným presbytářem. Věž je čtyřboká, vybudovaná z lomového kamene bez omítky.

Lidéřovice (u Českého Rudolce) – zcela ojedinělou stavbou je zdejší kostel sv. Linharta s kamennou ohradní hřbitovní zdí rozšířenou o opěráky, s jasně patrnými zbytky střílen a původně dřevěnou fortifikační nástavbou. Pod kostelem směrem k obci jsou doposud znatelné stopy bývalé cesty a zbytky obranného příkopu. (…)“

Nepochybně je správné, že na tyto obecně ne příliš známé stránky funkce středověkých kostelů pan archeolog Burian upozorňuje. Obecnější známost např. různých terénních reliktů v okolí kostelů může pomoci k jejich ochraně.

Pokud se týče např. Kunžaku, má případná diskuse smysl možná po vyhodnocení většího počtu obdobných lokalit, možná po archivních výzkumech, ale zejména po archeologických výzkumech. Do jisté míry obdobná je situace např. ve Slavonicích, kde byl městský kostel zřejmě opevněný již před vybudováním městských hradeb. Dobře doloženými analogiemi jsou opevněné kostely ve Velké Bíteši, Sedlčanech nebo v Rakovníku. Čili by spíše bylo na místě doložit neexistenci opevnění kostela v Kunžaku třeba archeologickým způsobem. Je ovšem pravdou, že za dosavadního stavu poznání by bylo poněkud přehnané považovat každý kostel v nehrazené (nebo lehce opevněné) lokalitě za opevněný.

Není možné do každého kostela, ale také příbytku či kanceláře nebo dílny posadit ozbrojeného strážce. Proto jsou nespravedlivé překvapivě často pronášené výčitky na adresu okradených, že o svůj majetek dosti nedbali, a proto jim snad „logicky“ byl odcizen.

Zřejmě nepomůže rozšiřování policejních řad ani zvyšování trestů (k němuž však kupodivu přes proklamování úcty k vlastnictví patrně nedochází).

S tématem souvisí o otázka utajování informací o mobiliářích. Podle mého se tato nepochybně dobře míněná snaha může podílet na usnadňování prodeje. Je ovšem zřejmé, že lokalizované údaje by mohly být pro „tipaře“ vodítkem. Ale na druhé straně dokumentace uloupených předmětů nepochybně přispívá nejen k jejich snazšímu odhalení (např. v obchodech starožitníků), ale také k širšímu povědomí o velikosti ztráty, která postihuje nejen každého z nás, ale i naše potomky. Přesto si myslím, že by obecnému zvýšení vnímavosti ke ztrátám přispělo, kdyby informace o kulturním dědictví byly občanům více k dispozici.

Počátkem prosince 2009 byl v nové podobě spuštěn Portál systému evidence uměleckých děl Policie České republiky. Zde jsou zpřístupněny údaje též o církevních památkách ve velkém počtu – bohužel jen o těch odcizených).

Příčiny i průběh této pohromy asi budou i předmětem sociologických výzkumů.