Ecclesia Incastellata

Just another WordPress.com weblog

Opevněné kostely v Čechách

Seznam opevněných kostelů v Čechách


Autor: Jan Sommer, Martin Čechura, Praha, Plzeň 1996-2014

Citace dokumentu:
Jan SOMMER, Martin ČECHURA: Seznam opevněných kostelů v Čechách [online WWW: http://sweb.cz/evk/evkclanky/evkclanky2005/refukat0502.htm od 4.2.2005; aktualizace 11.2.2005, 14.2.2005, 13.10.2005, 13.7.2006, 28.11.2006 | Kyje; 29.1.2007 | Přesun na WP: https://ecclesiaincastellata.wordpress.com/opevnene-kostely-v-cechach/ (původní text ponechán na dosavadním místě); 27.12.2011 | Staré Město u Bruntálu; 28.12.2011 | Kostelec u Jihlavy; 16.2.2012 | Strakonice; 10.6.2012 | Brozany; 16.12.2012 | Liberec; 29.12.2013 | Broumov; 27.11.2014; 26.10.2015 | Nezamyslice (KT)]

Neúplné heslo je k dispozici na Wikipedii: Opevněný kostel. Případně přespějte k jeho zpřesnění a doplnění!
Jednotlivé drobnosti, aktuality či odkazy se objevují na Facebooku ve skupině Ecclesia Incastellata.

(c) 2011-2013. Pracovní vydání! Využití obsahu tohoto dokumentu je možné s ohledem na autorský zákon.

Za Vaše případné připomínky a doplňky předem děkujeme! Laskavě je adresujte: sommer@up.npu.cz.

Souhrnná studie a doplňky katalogu se v současné době zpracovávají. Záměrem je po dokončení zpřístupnit studii a katalog s příslušnou dokumentací tiskem jako kolektivní práci.


Jednoduchá mapka s výběrem charakteristických příkladů opevněných kostelů


Banín (SY)

Nad presbyteriem bedněné patro, které se snad v budoucnu podaří dendrochronologicky datovat.

Bavorov (ST)

Věž je ukončena ochozem s cimbuřím a zastřešena zděným jehlancem.

Bečov (MO)

O útočištné funkci raně středověkých kostelů v okolí Mostu uvažuje Klápště (1994a, s. 152).

Bečov nad Teplou (KV)

Gnirs (1932a, s. 230) vyslovil předpoklad, že kostel byl součástí opevněného areálu celnice, která snad byla starší než hrad.

Bedřichův Světec (MO)

O útočištné funkci raně středověkých kostelů v okolí Mostu uvažuje Klápště (1994a, s. 152).

Benešov (BN)

Sv. Mikuláš.

O opevnění kostela uvažuje Kuča (1996a, s. 87).

Benešov nad Ploučnicí (DC)

Klíčová střílna je údajně použita na stavbě farního kostela.

Bernartice (PI)

Kostel v městečku na pahorku.

Bílá Hůrka (CB)

Na jižní straně presbyteria pod korunou zdi štěrbinovité otvory do půdního prostoru. Nelze určit, jestli se nejedná o pouhé větrací průduchy.

Biskupice (SY)

Byla vyslovena hypotéza, že vyvýšená poloha kostela může souviset s obrannou funkcí areálu kostela. (Sommer, 2000a, s. 238)

Blatno (CV)

Zaniklá komenda s opevněním. (Beránek, Macek, Pachner, 2001a, s. 456)

Blovice (PJ)

Kostel byl zatím označen jako pravděpodobně původně opevněný. (Karel, Foud, 2000a, s. 22)

Bořitov (Morava, Blansko)

Byl vysloven názor o možné útočištné funkci věže. (Sommer, 2000a, s. 238)

Bojanov (CR)

Kostel byl asi opevněn, domnívá se tak Kuča (1996a, s. 177)

Boletice (CK)

Vstup z tribuny do patra věže se zajišťoval závorou, po níž se zachovala hluboká kapsa. (Sommer, 1992b, s. 38)

Bozkov

V roce 1679 byla zaznamenána pověst (asi až původu jezuitského), že kostel vypálil Žižka s Tábory. (Dolenský, 1881a, sl. 630)

Božejov (PE)

Kostel mohl být opevněn podle terénní situace.

Brod nad Tichou (TC)

Brozany

V jižní gotickorenesanční věži jsou zřejmě v nízkém patře pod zvonicí klíčové střílny (Beneš, 1863a, s. 341).
Střílny jsou ve větším počtu v 1. i 2. patře věže.
Brozany, kostel sv. Gottharda

Broumov (NA), klášter

Broumov, klášter (po roce 1700)

Broumov, klášter (po roce 1700)

Březno (MB)

Kuča (1996a, s. 377) uvažuje o možnosti, že zvonice je pozůstatkem tvrze.

Budeč (KD)

Kolem rotundy byl archeologicky zjištěn příkop (Šolle, 1982a, s. 445, 446). Zatím ovšem naznáme jeho původní účel. V principu totiž není vyloučen význam pouze symbolický.

Budyně nad Ohří (LT)

Město bylo opevněno asi již před rokem 1300 (Kuča, 1996a, s. 401). Na základě starého vyobrazení ohradní zdi kostela s cimbuřím lze předpokládat, že kostel měl vlastní opevnění (Matějka, 1898a, s. 21, 23).

Bukovec

Na mapě Vojenského mapování je údajně zřetelný příkop kolem kostela (Čechura, 2006a, s. 283).

Církvice (KH)

Chórová věž kostela byla zřejmě přístupná až ve výši druhého patra po žebříku, který se nejspíše musel stavět na strop lodi (Sommer, 1986a, s. 600).

Čečelice (ME)

Věž kostela ukončuje ochoz a zděná jehlancová střecha.

Čečovice (DO)

Kostel byl údajně obklopen příkopem (Kaigl, 1989a).

Čejky (MB)

Kolem kostela údajně existovaly zbytky příkopu (Bareš, 1905a, s. 36).

Čelákovice (PH)

Starší kostel, který byl původně opevněn spolu s nedalekým sídlem, dostal podle archeologického výzkumu samostatné opevnění v druhé polovině 16. století (Špaček, 1997a, s. 193-206). Skrýš ve východní stěně věže považuje za doklad refugiální funkce románské stavby J. Varhaník (Varhaník, 1999a, s. 314).

Černovice (PE)

Obyvatelé se chtěli v kostele bránit za vpádu Zdeňka ze Šternberka roku 1457 (Kuča, 1996a, s. 91, Schaller XIV, s. 91).

Červená (PI)

Za vstupním portálkem v jižní stěně lodi je ve východním boku špalety dlouhá kapsa po uzavírací závoře. Kapsa je obezděná cihlami – zřejmě byla provedená nově podle původní při přenesení kostela.

Červená Řečice (PE)

Kostel opevnil kolem roku 1280 biskup Tobiáš z Bechyně.

Hřbitovní kostel má nad sakristií kuriózního půdorysu, patřící však zřejmě původnímu konceptu, neosvětlené patro. Interiér byl podle všeho přístupný zvenku na jižní straně po žebříku.

Červené Pečky (KO)

Věž kostela je ukončena ochozem a zděnou jehlancovou střechou.

Červený Kostelec (TU)

Otvory ve zdech zvonice byly označeny jako střílny Wirthem (1910a, s. 11).

Česká Kamenice (DC)

O kostel se údajně bojovalo v husitských válkách.

České Heřmanice (UO)

Na věži krakorce v úrovni podstřešní římsy. Není vyloučeno, že jsou pozůstatkem bedněného zvonového patra, které by ovšem mohlo sloužit i jako úkryt.

Český Brod (KO)

Sv. Gotthard.

Kostel považuje za opevněný Kuča (1996a, s. 556).

Čichalov (KV)

Vstup z presbytáře do sakristie chráněn závorou.

Čkyně (PT)

U kostela proběhla bitva v roce 1742

Dačice (JH)

Opevnění kostela zdí se střílnami a patrem nad lodí i presbyteriem uvádí Kuča (1996a, s. 610, 612).

Damníkov (UO)

“Že chrám ten nesloužil pouze k církevním účelům, nýbrž že byl v časích nepokojných zároveň útočištěm obyvatelstva, o tom svědčí jeho založení, co nějaké pevné tvrze. V západním jeho průčelí stojí věž, která s chrámem organický celek činí. Jest to mohútný, na svou basis trochu nízký, krčínské věži zcela podobný jehlanec se střílnami velmi vhodně do kamene vytesanými…. do horního patra věže a na kruchtu vedou zvenčí dřevěné schody, které v čas potřeby odstraněny báti mohly. (Orth, 1874a, sl. 446)

Po demolici původního kostela bylo ostění střílnového otvoru osazeno do ohradní zdi hřbitova (Sommer, 2000a, s. 226-228).

Deštná (JH)

Jako nepochybně původně opevněný kostel označuje Kuča (1996a, s. 649).

Dětřichov (SY)

V jižní části obvodu hřbitova je zachována vysoká zeď, snad pozdně gotického původu. (Sommer, 2000a, s. 238)

Dobrš (ST)

Sv. Petr a Pavel.

Za ostěním jižního vstupu lodi zaznamenal v půdorysu kapsy po závoře Škabrada (1991a, s. 233).

Dobřany (PJ)

Předpokládá se, že kolem kostela obíhal příkop ještě před založením města (Karel, 1995a, s. 3-7).

Dobřichov (Kolín)

Valy okolo kostela (Filip, 1948, 346)

Doksy (CL)

O pravděpodobném opevnění kostela hovoří Kuča (1996a, s. 676).

Dolany (Morava, OL), Kartouzka

Klášter byl po obsazení husity roku 1425 změněn ve vojenský opěrný bod. Starší opevnění bylo zesíleno. (Měřínský, 1980a, s. 37-39.)

Dolní Dvořiště (CK)

Původní kostel byl ”později nepochybně opevněn”, jak vyvozuje z jeho umístění v lokalitě Kuča (1996a, s. 706).

Dolní Město (HB)

Za ostěním gotického jižního portálku se zachovaly kapsy po odsouvací závoře.

Dolní Slověnice (CB)

Ve východním štítu pultové střechy sakristie na severní straně presbyteria je osazeno ostění okénka v podobě klíčové střílny.

Dolní Újezd (SY)

Vstup do hřbitova tvoří věžová brána.

Dolní Vltavice (CK)

Kostel byl opevněn 2 m vysokou a 1 m silnou zdí

Dolní Žadnov (CH)

Kostel byl původně opevněn podle Kuči (1996a, s. 732, 733).

Droužkovice (CV)

Z opevnění kostelního areálu se zachovala mohutná věžová brána, v jejíchž horních podlažích se zachovaly střílny s opěrami pro hákovnice. Portálkem se vstupovalo ze severní strany ze hřbitova až do druhého patra zvonice portálkem, v jehož vnitřní špaletě se zachovaly kapsy po odsouvací závoře. Nad presbyteriem kostela se nachází neosvětlená nástavba, která mohla sloužit jako úkryt (Sommer, 1991a). Patro nad presbyteriem bylo patrně dodatečně upraveno a zbaveno střílen. (Beránek, Macek, Pachner, 2001a, s. 462-463, 468, 473)

Frýdlant (LI)

Kostel se hřbitovem tvořil samostatně opevněný areál ve městě (Kuča, 1996a, s. 844).

Frymburk (CK)

Možnost opevnění kostela naznačuje Kuča (1996a, s. 851).

Hazlov (CH)

Je pravděpodobné, že šlechtické sídlo vzniklo v areálu původního kostelního opevnění.

Herálec (HB)

Kostel snad opevněn biskupem Tobiášem z Bechyně (Durdík, 1984, 105)

Hněvkovice (HB)

Kapsy po závorách se zachovaly za ostěním jižního portálu lodi i v portálku, jímž se vstupuje z lodi do podvěží (Sommer, 1996b).

Holešice (MO)

Kolem zaniklého kostela se hřbitovem obíhal vodní příkop, přes nějž vedl kamenný most, za nímž byla v linii hradby vztyčena věžová brána. Věž kostela byla ukončena cimbuřím a zděnou jehlancovou helmicí. Pod kamennými krakorci ochozu byla situována řada klíčových střílen, jejichž stáří ovšem není zcela jasné.

Holešice (okres Most), kostel

Holice (PU)

Kolem roku 1900 byly u kostela ještě pozorovány zbytky příkopu (Svoboda, 1909a, s. 218).

Holostřevy (TC)

Na plánu z roku 1838 je přístup ke kostelu chráněn dvěma rybníky, uvažuje se o funkci refugia (Procházka 1995, 32).

Hora sv. Václava (DO)

Údajně snad opevněný kostel (Bělohlávek 1985, 82)

Horní Ředice (PU)

Kolem roku 1900 údajně v okolí kostela existovaly zbytky příkopu (Nechvíle, 1880a, s. 90; Svoboda, 1909a, s. 182).

Horní Slavkov (SO)

Kostel představuje dobře vyzbrojenou pevnost, jeden z nejvýraznějších příkladů kostelního hradu v Čechách.

Horní Slavkov (okres Karlovy Vary), kostel sv. Jiří

Horní Stropnice (CB)

Kostel zřejmě byl před zaklenutím lodi opatřen nad touto částí stavby obranným patrem (Sommer, 1996c, s. 46).

Na věži vystupují ze střechy zděné štítky, které snad sloužily obraně kostela.

Novohradske hory P1060332
(C) http://www.flickr.com/people/15922744@N04/

Horní Ves (CV)

Ve stěnách sakristie a depozitáře v patře jsou střílny různého tvaru – klíčové i jiné. (Beránek, Macek, Pachner, 2001a, s. 461)

Horšov (DO)

Bývaly zde vidět zbytky příkopů.

Horšovský Týn (DO)

Někdy se uvažuje o opevnění kostelů v souvislosti s aktivitami Tobiáše z Bechyně.

Hořice (Jičín)

V roce 1423 byla u kostela svedena bitva (Žižka) (Čornej, 1987, 155)

Hořovice

“Vysoké položení dekanatního kostela a nápadná šířka mohutné věže vzbuzují domnění, že kostel ten před časy býval “castellum” jako i jinde v Čechách.” (Lüssner, 1881 a, sl. 518)

Hostouň (DO)

Gotický kostel s obdélnou lodí a patrně s neodsazeným presbyteriem měl hrázděné patro, bezpochyby sloužící k obraně. Ohradní zeď hřbitova byla opatřena četnými klíčovými střílnami. Dokladem těchto skutečností jsou dvě malby z první poloviny 17. stol., uložené v depozitáři zámku v Horšovském Týnu. (Procházka, 2000a, s. 175)

Hošťka (LT)

Sv. Otmar.

Kostel opevnil v době husitských válek Václav Carda z Petrovic (Kuča, 1997a, s. 242).

Hradec nad Svitavou (SY)

Byla vyslovena hypotéza o možném obranném využití renesanční (?) věže kostela. (Sommer, 2000a, s. 238)

Hradešice (KT)

Zbytky valu okolo kostela.

Hradešín (Kolín)

Kostel s hradbou na kruhovém půdoryse, zpevněnou opěráky (?) (Podlaha, 1907, 137).

Hradisko (Morava, OL), klášter

Klášter byl dobyt v roce 1431 (Měřínský, 1980a, s. 50).

Hrobčice (TP)

O útočištné funkci raně středověkých kostelů v okolí Mostu uvažuje Klápště (1994a, s. 152).

Hroby (TA)

Domněnku o kostele jako o opevněném vyslovil Wagner (1955a, s. 171).

Hroznětín

Možnost opevnění kostela zvažuje Kuča (1997a, s. 335).

Hřivice (LN)

Kostel uvádí jako opevněný Ústřední seznam nemovitých památek. Vlastní kostel je ovšem barokní novostavba.

Humpolec

Sv. Mikuláš.

Kostel byl ve středověku mohutně opevněn (Kuča, 1997a, s. 351).

Chornice (SY)

V průčelní věži se uplatňuje několik klíčových střílen. Nad korunou zdí věže ze střechy na všech čtyřech stranách vystupují drobné arkýře na kamenných krakorcích. V čelních stěnách arkýřů jsou zachovány klíčové střílny, vyzděné z cihel. Podle historické dokumentace byly střílny i v bočních stěnách arkýřů. (Sommer, 2000a, s. 232-238)

dsc06613_chornice
(C) All Rights Reserved http://www.flickr.com/people/29817088@N08/

Chotětov (MB)

Kostel, stojící na výrazné vyvýšenině na návsi ”byl dojista opevněn” (Kuča, 1997a, s. 451)

Chrastava (LI)

Sv. Vavřinec.

Kostel opevnil v roce 1429 Mikuláš z Kaišperka. Roku 1864 byly rozvezeny valy kolem kostela.

V letech 1430-1431 bylo v Chrastavě shromaždiště husitských vojsk ke vpádům do Lužice. Opěrným bodem asi byl kostel, obklopený příkopem a valem (Kuča, 1997a, s. 463, 464).

Chřenovice (HB)

Románskou věž se vstupem v prvním patře označil jako útočištnou Lehner (1894a, s. 134).

Chřibská (DC)

Sv. Jiří.

Kostel označuje jako dříve ”zřejmě” opevněný Kuča (1997a, s. 485).

Chvojínek (BN)

Za ostěním severního vstupního portálku jsou kapsy po odsouvací závoře.

Jablonné nad Orlicí (UO)

Kostel na vysokém návrší asi byl ohrazen a jistě sloužil jako útočiště obyvatel v případě ohrožení (Kuča, 1997a, s. 536).

Jablonné v Podještědí (CL)

Sv. Kříž (Narození Panny Marie).

Kostel byl vypálen husity (Kuča, 1997a, s. 539).

Jeníkov (BN)

Gotický kostel stojí v izolované poloze na návrší, doklady o jeho opevnění se ovšem neuvádějí (Glosová, 1999a, s. 325).

Jesenice (RA)

(Kuča, 1997a, s. 613)

Barokní plán kostela z doby před radikální přestavbou, který zachytil i ohradní zeď hřbitova s půlkruhovými baštami, publikoval Ryšavý (1997a, s. 130).

Jesenice (okres Rakovník), kostel

Jestřebí (CL)

Z kostela zbyla samostatně stojící zvonice se vstupem v patře. Do souvislosti s upevněním hradu ji uvádí Kuča (1997a, s. 626).

Jezbořice (PU)

Kolem kostela údajně byly kolem roku 1900 pozorovány pozůstatky hřbitova (Svoboda, 1909a, s. 54).

Jílové u Prahy (PZ)

Nad presbyteriem se nachází patro s poměrně velkými pravoúhlými okénky s profilovanými ostěními. Ve vnitřních okenních výklencích jsou umístěna postranní sedátka.

Jílové u Prahy (okres Praha-západ), kostel sv. Vojtěcha

Jinín (ST)

Kostel byl roku 1468 vypálen (Kuča, 1997a, s. 723).

Jirkov (CV)

Sv. Jiljí.

Kostel původně stál na opevněném ostrůvku (Kuča, 1997a, s. 728, 732).

Četné doklady hrázděného či roubeného obranného patra. Ve věži střílny. (Beránek, Macek, Pachner, 2001a, s. 462, 472-473)

Jistebnice (TA)

V sakristii a severní boční kapli je údajně osazeno několik otvorů tvaru klíčové střílny (Poche a kol., 1977, s. 627).

Kájov (CK)

Nad sakristií na severní straně pozdně gotického kostela je umístěn depozitář, přístupný původně zřejmě jen vysoko položeným portálkem v severní stěně presbyteria. Lze uvažovat o možnosti, že po vytažení žebříku bylo možno v místnosti hledat úkryt. V depozitáři jsou zachovány gotické truhly.

O kostel se bojovalo v husitských válkách.

Kájov byl významným poutním místem již od středověku. Podobné poutní areály zejména v Rakousích a Štýrsku sloužily jako útočištné hrady a byly nově opevňovány v 15. století.

Kamýk nad Vltavou (PB)

Štěrbinovité otvory ve východní části hřbitovní zdi u kostela jsou někdy označovány jako střílny.

Kaňk (KH)

Pevně zajištěný vstup do depozitáře nad sakristií.

Kaplice (CK)

Kuča (1997a, s. 788, 790) předpokládá obrannou funkci kostelního areálu. Považuje přitom kostel sv. Floriána za starší, přičemž zvonici kostela sv. Petra a Pavla označuje za původně samostatnou věž, k níž byl kostel později přistavěn.

Kardašova Řečice (JH)

Dvě městečka – mohly by existovat smlouvy o úkrytu v kostele.

Za ostěním vstupu do sakristie se zachovaly kapsy po závoře.

Karlovy Vary (KV)

Opevněný kostel (Kuča 1997, 820)

Kašperské Hory (KT)

Sv. Mikuláš.

Patro věže bylo přístupné vysoko položeným portálkem v severní stěně presbyteria. Místnost bylo možno po vytažení žebříku i hájit. Ve špaletě portálku je kapsa pro závoru. Kapsy pro závoru mají i oba vstupy lodi a vstup do sakristie v podvěží.

Kladno

Ve starém kostele byl za hlavním oltářem ve zdi u země ”okrouhlý výklenek, v němž bývala truhlice s panty, háky a dlouhým ryklem na uschování věcí kostelních” (Škorpil, 1897a, s. 36).

Na vnější straně hřbitovní zdi byly přistavěny domy. Zděnou zvonici původně v neznámé výši obíhal dřevěný ochoz, snesený po roce 1720 (Škorpil, 1897a, s. 63). Ve zdivu zvonice byl při bourání v roce 1897 nalezen komín, což opravňuje k domněnce, že tu nad zvony bydlel hlásný (Škorpil, 1897a, s. 70).

Klatovy (KT)

Kostel sv. Martina na Hůrce byl opevněn příkopy (Hostaš-Vaněk 1899, 83), (Čechura, 2006a, s. 283)

Kněževes (RA)

Kostel byl chráněn dosud dochovaným vodním příkopem (Kuča, 1997a, s. 919; Razím, 1993a, s. 20-21).

Knířov (UO)

Byl vysloven názor o možném obranném využití kostelní věže, zřejmě renesančního původu. (Sommer, 2000a, s. 238)

Kocelovice

Střílny v ohradní zdi kostela údajně zmiňuje UPČ a Kuča (Čechura, 2002b, s. 379).

Kočí (CR)

Gotický kostel, který byl postaven za královny Žofie, byl obklopen vodním příkopem. Zachovala se západní část vodního kanálu, přes niž vede pozoruhodný krytý dřevěný most. Nad presbyteriem trámová konstrukce tvoří patro s vnějším prkenným obložením.

kostel_koci.jpg

Kolinec (KT)

Relikty příkopu na jižní straně kostela (Čechura, 2006a, s. 283, 287).

Koloveč (DO)

Okolo kostela příkop patrný ještě na mapě stabilního katastru, potvrzen archeologicky. Během rekonstrukce náměstí byl v roce 2001 zachycen vodní příkop, jehož vzniky byl archeologicky datován nejpozději do 15. století. Zanikl na konci 19. století. (Čechura, 2005a, s. 365), (Čechura, 2006a, s. 284, 285, 286).

Kondrac (BN)

Na východní straně hřbitova probíhá příkop, přes nějž vede kamenný můstek. Příkop bývá považován za zbytek někdejšího opevnění.

Kondrac, kostel sv. Bartoloměje

Kostelec (CB)

O možnosti existence opevnění kostela uvažují Kašička, Nechvátal (1992a, s. 296). Kostel ve svahu v polodominantní poloze. Terén mírně stoupá k východu. Na jižní straně hřbitova snížený terén, ovšem není nijak doloženo, že se jedná o relikt příkopu.

Kostelec nad Orlicí (RK)

Kostel se uvádí jako opevněný (Zoubek, 1868a, sl. 90-91). Opevnění kostela se výslovně uvádí kroku 1316 (Kuča, 1998a, s. 96). Celé městečko však bylo zřejmě již v této době opevněno (Kuča, 1998a, s. 98).

Kostelec u Heřmanova Městce (CR)

Kostel se zachovanými příkopy a valy (UPČ II, 113).

Kostelec u Jihlavy (JI)

Kostel na výrazném návrší. V místech hřbitovní zdi údajně probíhal val.

Novinový článek: „Chrám sv. Kunhuty stojí nikoli náhodou na strategickém místě: je jím vyvýšený ostroh nad řekou Jihlavou. Kostel je navíc obkroužen pozůstatky starého obranného valu, který kopíroval pravděpodobně současnou ohradní zeď hřbitova kolem kostela. Ve své době byl totiž stavbou nejen duchovního významu pro místní věřící, ale současně plnil obrannou funkci.“ … „Protože v Kostelci stará stezka vedla přes řeku Jihlavu, byl tady zřejmě říční brod – u toho brodu historici předpokládají existenci útvaru, který jej střežil.  K hlavním opěrným bodům obyvatel takového strážního sídla patřily často právě kostely. „Podobný historický vývoj lze vztáhnout k našemu Kostelci, neboť zde do 19. století nesl rybník název Stráž,“ napsal znalec Kostelce Přemysl Fučík.“ (Tomáš Blažek: Kostel, který hlídal stezku. 16.2.2012. http://www.sedmicka.cz/jihlava/clanek/kostel-ktery-hlidal-stezku-258061)

Kostelec nad Vltavou (PI)

U kostela hradba s podsebitím (Sedláček, 1890, 197).

Kostomlaty nad Labem (NB)

Uprostřed vsi na protáhlém nízkém vršku, původně jistě opevněném, nad potokem uprostřed hřbitova kostel (Poche 1978, 116).

Kostomlaty pod Řípem

Románský kostel podle staršího údaje „stojí uprostřed nevelkých valů (Matějka, 1898a, s. 116).

Košetice (PE)

Interiér chórové věže byl zřejmě přístupný až ve výši druhého patra po žebříku, který se asi musel stavět na strop lodi (Sommer, 1986a, s. 599).

Košice (KH)

Nad presbyteriem zaznamenán nízko položený otvor nad výběhem klenby. Nelze rozhodnout, zda se jedná o větrací otvor nebo jestli se nemohlo jednat o obranné zařízení.

Košťálov (SM)

Ve stěně válcového tělesa schodiště na jižní straně západní věže je jako osvětlovací otvor použita křížová střílna. Existuje možnost, že pochází z původního opevnění kostela.

Kounice (NB)

Kostel má mohutnou gotickou průčelní věž, jejíž horní část byla přístupná od severu až ve výši druhého patra (Sommer, 1988, s. 465).

Kožlany (PS)

Možnosti opevnění areálu kostela nasvědčuje urbanistická vazba a terénní podmínky.

Králova Lhota (RK)

Do horní části věže se vstupovalo patrně z úrovně stropu lodi otvorem, který se nachází až pod hřebenem střechy lodi.

Kralovice (PS)

Nad presbyteriem kostela je umístěno patro, jehož interiér osvětlují hrotitě zaklenutá okénka.

Kralovice (okres Plzeň-sever), kostel

Krásná Hora nad Vltavou

Kostel v dominantní poloze. O možnosti opevnění kostela uvažuje Kuča (1998a, s. 170).

Krásné Březno (UL)

Drobný pozdně gotický kostel má nad lodí i nad mírně odsazeným presbyteriem jednotné patro se čtvercovými okénky. Stavba údajně z let 1597-1603.

Kravaře (CL)

Charakteristická poloha kostela na okraji zástavby města.

Krčín (NA)

V roce 1421 v kostele vraždil lid Hynek Červenohorský z Náchoda. “Na první pohled poznáš, že máš před sebou kostel opevněný. Stojíť na vysokém břehu Metuje a obehnán jest zdí, která na severní straně, odkudž ke kostelu přístup nejsnazší, znamenité výšky dosahuje a mocnými opěracími pilíři opatřena jest. Podál zdi stojí na severo-západ mohútná čtverhranná zvonice, co pevná bašta.” (Orth, 1874a, sl. 446) Starobylé kostely ve Václavicích, v Krčíně, v Damníkově a v Lukové, in: Památky archaeologické a místopisné 9, 1874, sl. 446.

Krucemburk

Do patra věže se vstupovalo portálkem v severozápadním koutu, přístupným patrně po žebříku z podlahy lodi.

Krupá (RA)

Opevněný kostel (Bednařík, 1997, 107).

Křeč (Pelhřimov)

U kostela porážka husitů.

Křemže (CK)

Kostel na náměstí byl obklopen vysokou zdí, zbořenou roku 1879. Ke hřbitovní zdi byly zevně přiloženy domy (Kuča, 1998a, s. 239).

Křesín (LT)

Kostel s vlastním opevněním (Gotické památky v Severních Čechách).

Křímov (CV)

Patro nad lodí mělo v obvodovém zdivu osazeno několik klíčových střílen. Nad presbyteriem se rovněž nacházejí střílny, které mají tvar prostých štěrbin.

Střílny nad lodí jsou opakovaně nepřesně popisovány jako kruhové. (Beránek, Macek, Pachner, 2001a, s. 464, 473)

Křivsoudov (BN)

Pravděpodobně pozdně středověký portálek do druhého patra věže. Výrazná poloha kostela v úbočí nad potokem.

Z roku 1643 pochází zpráva o vyloupení kostela:

Sám zlé věci na sebe před právem Křivsoudovským vyznal Václav Novák ze Střelikova. Pravil: “ve dne i v noci na cestách, domech, komorách škodil a kradl jsem, chrámy Páně loupal, z nich věci posvátné i jiné, což se mi natrefilo, bral. Jelikož na gruntech J. Mil. pana Hugona z Hallweilu v městě Křivsoudově v noci na sobotu t. j. 19. dne měsíce Decembris před slavným hodem narození Pána Krista l. 1643 s mými tovaryši do kostela voknem sám čtvrtý vlezl, nemohouce se do kaple dobyti, na kruchtě, což dobří, poctiví lidé schované měli, to jsme pobrali.”

Za to jej z města vyhnali. (Merhout, 1903a, s. 38)

Kunčina (SY)

Průčelní věž kostela je zřejmě gotickorenesanční. Ve východní stěně třetího (?) patra je zřejmě umístěn vchod (srov. Chornice). (Sommer, 2000a, s. 238)

Kunžak (JH)

Městečko nebylo opevněno.

Kutná Hora (KH)

Sv. Trojice.

Do patra průčelní věže se patrně stoupalo po žebříku z podlahy lodi. Podle veduty Jana Venuta (Vídeň) měl kostel na počátku 19. století bedněné patro.

Sv. Barbora.

Odsouvací závora za vstupem do sakristie.

Panna Maria na Náměti.

K úkrytu cenností zřejmě sloužilo patro průčelní věže.

Kyje

Lehner (1905a, s. 55) předpokládá, že vyvýšený vstup do věže sloužil k obraně, neboť přístupové schůdky či žebřík bylo možno v nebezpečí odstranit. Také ”složitá soustava chodeb v dutých stěnách důmyslně upravených zřejmě svědčí, že kostel v dobách válečných bylo lze brániti. Byl osadě zároveň pevností poskytující útočiště lidu.”

V Mencl (1965a) se zabývá chodbami v síle zdí románského kostela v Kyjích. (S. 49-50) „Tento systém složitých chodeb byl chybně vysvětlován obrannými důvody; neliší se však ničím od toho, co známe z Milevska nebo z kostela sv. Martine v Praze. Ani v tomto kostele nešlo než o zjednání přístupu z lodi do podvěží, s tribuny dolů k hlavnímu oltáři a z prvého poschodí obytné věže panského dvorce na kostelní tribunu; kostel nebyl nijak víc opevněn než každý tribunový kostel feudálního venkovského dvorce. Co působilo ‚pevnostním‘ dojmem, bylo vystupňované blokové pojetí jeho hmoty i zdiva.“

Kynšperk nad Ohří (SO)

O možnosti opevnění kostelního areálu uvažuje Kuča (1988a, s. 325).

Lázně Bohdaneč (PU)

Kostel na náměstí obklopen oválným hřbitovem. Městečko mělo brány, ale nebylo opevněno (Kuča, 1998a, s. 352).

Ledce (BN)

Za ostěním jižního vstupu lodi se zachovaly kapsy po odsouvací závoře (Sommer, 1994a, s. 175).

Ledeč nad Sázavou (HB)

Kostel v městečku pravděpodobně tvořil obrannou jednotku (ochoz na věži). Město samo nemělo opevnění (Kuča, 1998a, s. 371).

Ledenice (CB)

Kostel ve strategicky výhodné poloze (Kuča, 1998a, s. 375).

Lestkov (TC)

Výrazná poloha nad náměstím.

Libčeves (LN)

O útočištné funkci raně středověkých kostelů v okolí Mostu uvažuje Klápště (1994a, s. 152).

Liberec (LB)

O možnosti hájit ohrazený kostel na návrší uvažuje Jiří BOCK: Historie osídlení Liberce. Co ukrývaly dějiny?, in: Liberecký deník 29.12.2013:

„Na konci této řady domů stál na vyvýšeném místě dřevěný farní kostel, patrně jednolodní stavba vybudovaná ihned při založení Liberce, nebo krátce poté.

Kostel se stal dominantou nové vesnice a z jeho věže bylo možno ze severu sledovat dění na přístupové frýdlantské cestě. Spolu s ohrazeným hřbitovem (dnes Sokolské náměstí) sousední rychtou mohl plnit i obranou funkci.

Hřbitovní ohrazení tímto směrem uzavíralo Liberec až do založení Nového města v letech 1631-1633.“

Libice nad Cidlinou

V souvislosti s přepadem slavníkovské Libice Boleslavem II. Pobožným v roce 995 došlo i k poničení kostela (Stejskal, 2000a, s. 208).

Libkovice (MO)

Silná kamenná zeď byla zachycena při archeologickém výkumu

Libochovice (LT)

Kostel mimo náměstí ve výhodné poloze nad břehem Ohře.

Libouň (BN)

Věž rotundy neměla v horní části žádné spojení s interiérem lodi ani s jejím podkrovím. S určitou dávkou pravděpodobnosti můžeme uvažovat o možnosti, že tato okolnost souvisela s předpokládaným úkrytem ve věži (Sommer, 1992a, s. 163-164). Obranou funkci horní části věže předpokládá Konečný (1978a, s. 403).

Libštát (SM)

Kostel na ostrožně na protilehlém břehu potoka než městečko.

Licibořice (CR)

Obrannou funkci zvonice předpokládá Kuča (1995a, s. 152).

Lidéřovice (JH)

Bedněné patro nad presbyteriem bylo dendrochronologicky datováno do roku 1475.

Lidéřovice (okres Jindřichův Hradec), kostel sv. Linharta

Lipolec (JH)

Kostel se uvádí jako hrazený (např. Kuča, 1998a, s. 502).

Lipoltice (PU)

Kolem kostela byly kolem roku 1900 údajně pozorovány zbytky příkopu (Svoboda, 1909a, s. 299), přičemž se uvádělo, že ”kostel stojí o samotě a jest náspem a širokým příkopem obehnán” (Náhlík, 1868a, s. 155). Příkop byl údajně v roce 1892 hluboký 5 metrů (Čermák, 1892a, s. 69).

Lišany (RA)

O kostel se bojovalo při povstání sedláků.

Litoměřice (LT)

1348 Karel IV. nařídil rychtáři a konšelům města Litoměřic, aby poddané tamního proboštství nepovolávali před městský soud. Nemají proboštovi bránit v ohrazení svého domu a kostela zdí. (Kuča, 1998a)

Lomnice nad Lužnicí (JH)

Sv. Jan Křtitel.

Průčelí věže je členěno několika otvory ve formě klíčových střílen.

Luby (CH)

Kostel s mohutnou pozdně románskou chórovou věží měl později nad lodí vystavěné patro, nesené v úrovni koruny zdí dřevěnými krakorci (Macek, 1993a, s. 271-276; Kuča, 1998a, s. 681).

Luby (KT)

Kolem hřbitova s kostelem byl pozorován příkop (Rykl, 1990a, s. 86), (Čechura, 2006a, s. 283).

Lukavec (PE)

Původně snad ohrazený kostel; pravděpodobně v souvislosti se starším opevněním (Poche 1978, 328).

Luže (CR)

???

Lužec nad Vltavou (ME)

Na jižní straně lodi je poblíž jihovýchodního nároží pod korunou zdiva posléze zazděný otvor. Otvor je částečně zakrytý dodatečně připojeným opěrným pilířem; část okénka je patrná vlevo od horní části tohoto opěráku. Předběžně jej snad lze interpretovat jako okénko renesančního obranného patra, nadstavěného na gotickém zdivu.

Malý Bor (KT)

Roku 1420 zde byla svedena bitva mezi Janem Žižkou a Bohuslavem ze Švamberka.

Mašťov (CV)

Počítá se s fortifikačním významem pozdně gotické věže. (Beránek, Macek, Pachner, 2001a, s. 463, 473)

Město Touškov

Kostel představoval opevněný bod v rámci městečka. Zřejmě byl opevněný zdí, příkopem a valem (Kuča, 1998a, s. 855). Příkop kolem kostela dokumentován archeologicky. Při rekonstrukci silnice v okolí kostela byly nalezeny pozůstatky vodního příkopu. Jeho existenci již dříve naznačoval pomístní název „Na příkopích“ i mapa I. vojenského mapování. (Čechura, 2005a, s. 365), (Čechura, 2006a, s. 284-285, 286)

Michalovy Hory (TC)

Mikulčice (Morava, HO), Kostelisko

Centrální předrománský kostel byl opevněn kruhovým valem zřejmě za husitských válek (Měřínský, 1980a, s. 58-59).

Miletín (JC)

Opevnění kostela s komendou předpokládá Kuča (1988a, s. 897).

Milevsko (PI)

Farní kostel na náměstí měl patro s klíčovými střílnami, jak o tom svědčí model v Milevském muzeu. Stavba zanikla na konci 19. století. Wocel (1863a, s. 235) píše: …hrubá tato stavba v sobě chová zvláštnost až posud méně uváženou, jež tomu nasvědčuje, že chrám tento v XV. století, a sice v dobách husitské války byl vystaven. Zdi kostelní jsou totiž asi dva sáhy zvýší nad strop lodi a klenutí kůru vyhnány, tak že prostrannou síň nad chrámem se prostírající zavírají, kterážto úzkými, na spůsob střelních škulin zřízenými otvory jest osvětlena. Zcela podobné, střelními škulinami opatřené síně nad stropem chrámovým nalézají se v ohradních kostelích v Sedmihradsku, kde v XV. století k tomu cíli takto stavěny byly, aby v nich obyvatelé městysů a vesnic, kde žádných hradů nebylo, se uchránili a hájili, když Turci, vrahové křesťanstva, vpády do Sedmihradska činili. Nalézáme tedy v Milevsku ohradní kostel (Castellum), jehož hrubá stavba, žádných téměř základů nemající, jest svědectvím, že chrám ten v děsných dobách blížícího se nebezpečenství na spěch vystaven byl. Spůsob stavby kostelní, zvláště pak kolem střelních škulin silně porouchané zdi tomu přisvědčují, že, podobně jako na přemnohých jiných místech vlasti naší ve válečných bězích se dělo, místnosti kostelní byly posledním útočištěm a spolu ohradou obyvatelstva před nepřítelem naň dorážejícím.… Kostel sv. Bartoloměje v Milevsku jest němým, avšak bezprostředním svědkem hrozných příběhů – jest to kus rmutné domácí historie, v zádumčivé podobě své do našeho věku sáhající.

Milevsko (PI)

Kostel sv. Jiljí. V jižní stěně patra západní věže je obdélný vstupní portálek, kterým se vcházelo na kruchtu. Za ostěním je ve východním boku špalety hluboká kapsa po odsouvací závoře.

Miličín (BN)

Věž je ukončena ochozem a zděnou jehlancovou střechou.

Mirotice (PI)

V literatuře se uvádí hájitelnost tribuny, oddělené od lodi kostela plnou zdí (Varhaník, 1999a, s. 314).

Mladá Vožice (TA)

Sv. Martin.

Vedle kostela pozdně gotická zvonice s průjezdem na hřbitov. Pravděpodobně se jedná o součást původního opevnění kostela (Kuča, 2000a, s. 54). Mimoto bylo městečko obehnáno plaňkovou ohradou a na návrší stál hrad (Kuča, 2000a, s. 55).

Mladkov (UO, Králíky)

V obci stojí barokní kostel, avšak severozápadně od centra se zachovalo návrší s areálem původně opevněného středověkého kostela. Původní kostel byl ovšem dřevěný (Kuča, 2000a, s. 60, 61).

Mnichovo Hradiště

Izolovanou a vyvýšenou polohu kostela snad lze vysvětlit z obranného hlediska (Kuča, 2000a, s. 82).

Mohelno (Velká Bíteš)

Z opevnění kostela se zachovala zvonice s bránou v přízemí; opevnění kostela zřejmě bylo pozdně gotické (Kuča, 2000a, s.102, 103).

Mochov

Kostel stojí na nápadném návrší, jehož obranná funkce ovšem dosud nebyla nijak doložena.

Morašice (SY)

Vnější vstup do prvního patra věže na západní straně má za ostěním zachovány kapsy po závoře (Sommer, 1988b, s. 373).

Mostkovice (Olomouc?)

Z jižní stěny západní věže vystupuje přibližně polovinou svého pláště šnekové schodiště. Na jeho jihovýchodním úseku je jako osvětlovací otvor použita klíčová střílna, která je ovšem omítnutá, takže není možné posoudit, zda se např. jedná o druhotně užitý prvek z pozdně gotického opevnění, nebo o renesanční iluzívní fortifikační prvek či o romantický historismus.

Moravské Budějovice

Areál kostela snad byl opevněn spolu s hradem, přičemž obvod města byl obehnán dřevohlinitým opevněním (Kuča, 2000a, s. 134, 136).

Mušov (Mikulov)

Kolem kostela byl archeologicky zjištěn příkop.

Načeradec (BN)

Kolem kostela obíhala mohutná zeď, která byla interpretována jako hradba. Vlasák (1857a, s. 319) uvádí, že v době výstavby presbyteria v Načeradci roku 1278 ”byla též vůkol kostela Načerackého pevná vysoká zeď vystavěna, jížto byl chrám jako tvrz opevněn … a snadno se dá uhodnouti, že toto opevnění hlavně k obraně proti dravým houfům Braniborským sloužilo.” Městečko nebylo hrazeno, avšak kostel byl opevněn (Kuča, 2000a, s. 231). Průzkum zvonice (Glosová, 2005a).

Načeradec (okres Benešov), kostel

Nebovidy (KO)

Kostel původně nejspíše opevněn spolu s tvrzí, dnešní farou (Poche 1978, 454).

Nehvizdy

Areál kostela má obranných charakter (Kuča, 2000a, s. 280).

Nechvalice (PB)

Závorou bylo možno zajistit vstup do patra věže z lodi, jak o tom svědčí zachované kapsy ve zdivu (Razím, Varhaník, 1995a, s. 7). Věž mívala střechu stanovou ”vespod dřevěným, uměle vyřezávaným podsebitím obroubenou” (Roškot, 1879a, s. 16). Ve věži kostela údajně s úspěchem před francouzskými vojáky vesničané ukryli své cennosti v roce 1740. Dveře pak byly posekány (Roškot, 1879a, s. 18).

Nepomuk (PJ)

Na kresbě F. B. Wernera je zachycena kostelní věž, ukončená ochozem a zděnou jehlancovou střechou.

U kostela sv. Jakuba Většího v někdejší osadě Přesanice se uvádí kolem kostela zeď jako zbytek opevnění. Na západní straně jsou údajně zachovány pozůstatky dvou hradebních bašt. Areál kostela byl údajně obehnán i příkopem. V nároží hřbitovní zdi je zachována pozdně gotická kruhová bašta, opatřená střílnami a malovaným kvádrováním. (Karel, Foud, 2000a, s. 101) Dvojice oblých kaplí v západních nárožích hřbitova vznikla úpravou původních bašt (Kuča, 2000a, s. 301, 304).

Netolice

Kostel Nanebevzetí Panny Marie má vzhledem k městu výrazně izolovanou polohu a zaujímá obranně výhodnou polohu (Kuča, 2000a, s. 323).

Nezamyslice (KT)

Možnému opevnění může nasvědčovat výrazná poloha kostela. V r. 2015 byl publikován ikonografický doklad ohradní zdi hřbitova vybavené střílnami, pocházející ze 17. století (Lavička, 2015, 33).

Nezamyslice (KT), kostel snad roku 1626 nebo násl. roky (repro dle Roman Lavička, Památky západních Čech 5, 2015, s. 33)

Nížkov (ZR)

Na původně zřejmě opevněném ostrohu kostel (Poche 1978, 478).

Nosislav

Kolem kostela bylo v pozdní gotice vybudováno rozsáhlé opevnění (Kuča, 2000a, s. 346).

Nová Bystřice (JH)

Za ostěním západního vstupu lodi se zachovaly kapsy po odsouvací závoře. Areál kostela byl snad původně samostatně ohražen a po opevnění města byl pojat do jeho hradeb (Kuča, 2000a, s. 350). K opevnění kostela ovšem mohlo dojít i později (Kuča, 2000a, s. 352).

Nová Role (Loket)

Kostel na ostrově snad souvisel s opevněním kurie (Kuča, 2000a, s. 371).

Nové Město na Moravě

Kolem kostela obíhala zeď se střílnami, zbořená roku 1804 (Kuča, 2000a, s. 404).

Nové Sady (Slavonice)

Na západní a jižní straně hřbitova obíhá zřejmě stará zeď (bohužel pokrytá silnou vrstvou novodobé omítky). V jihozápadním nároží zdi vystupuje drobná třičtvrtěválcová bašta.

Nové Strašecí

V roce 1480 získalo městečko právo opevnění. Do okruhu hradeb byl pojat areál kostela (Kuča, 2000a, s. 445).

Nový Kostelec (TA)

Možnost využití dominantně situovaného areálu kostela jako útočiště pro obyvatele vsi i tvrze předpokládá Huml, 1977a, s. 99-100, 101.

Obděnice (PB)

Údajně opevněný kostel na návrší (Reich-Reichová).

Obora (KV)

Sv. Linhart.

Zaniklá ves u Karlových Varů. Kostel považuje literatura za opevněný.

Ohaře (KO)

Kostel se v literatuře uvádí jako hrazený.

Olšová vrata (KV)

Původně opevněný kostel (Kumpera 1989, 130).

Osová Bítýška

Vstup do kostela tvoří zvonice. V roce 1820 obíhal kolem hřbitova příkop, přes nějž vedl k bráně můstek. Zbytky valů byly rozvezeny v roce 1863; stopy příkopu údajně zachovány mezi hřbitovní zdí a školní zahradou (Kuča, 2000a, s. 766, 767).

Ovčáry

Podle Koláře (1879a, s. 19-20) stojí kostel na vyvýšené straně návsi; věž měla do roku 1835 zděnou jehlancovou helmu.

Pardubičky (Pardubice, PU)

Kolem hřbitova se zaniklým kostelem byl archeologicky dokumentován příkop (Čurda, 1996a, s. 87-91). V polovině 19. století bylo možno ještě zbytky příkopu pozorovat (M. L., 1857a, s. 232).

Petrovice (KT)

Kostel má románskou věž a val s příkopem na jižní straně hřbitova. (Gabriel, 1860a, s. 27)

Věž je ukončena ochozem a zděnou jehlancovou střechou. (Anderle, 1993a, s. 113, 115)

Planá (TC)

Interiér nástavby presbyteria byl zřejmě přístupný po žebříku, který se přistavoval z podlahy lodi, která asi byla otevřená do krovu (Sommer, 1989a, s. 472).

Archeologickým výzkumem byl v roce 1997 doložen příkop kolem kostela (Čechura, 2006a, s. 284, 286).

Plzeň (PM)

Kostel Všech Svatých – historické zprávy dokládají existenci příkopu (Schiebl 1924, 16), (Čechura, 2006a, s. 283).

Plzeň – Doubravka (PM)

Vodní příkop nalezen při letecké prospekci (Braun 1998, 37), (Čechura, 2006a, s. 283, 287).

Podlesice (CV)

Počítá se fortifikační funkcí pozdně gotické věže. (Beránek, Macek, Pachner, 2001a, s. 463, 473) Barokně přestavěný kostel má goticko-renesanční věž s vnějším vstupem do patra a s údajnými střílnami. (Pachner, 2003a)

Polní Voděrady (KO)

Na návrší nad obcí kostel, původně jistě opevněn (UPČ III, 133).

Pomezí-Markl (JH)

Kolem areálu s kostelem se zachovaly zbytky příkopu, které byly rovněž dokumentovány archeologickým výzkumem (Břicháček, Muk, 1996a).

Potěhy (KH)

Na severní straně původního presbyteria stojí dodatečná věž, snad renesanční, o jejímž obranném charakteru uvažuje Kibic (2002a, s. 10). Přitom upozorňuje i na velké věže dalších kostelů v okolí, včetně městského kostela v Čáslavi. (Naznačuje možnou souvislost s výstavbou pozdně gotických opevněných kostelů na Svitavsku – viz Sommer, 2000a.)

Potvorov

V roce 1281 vznikl spor, k jehož řešení bylo třeba uzavřít dohodu o velení v kostele v Potvorově, v němž byla vybudována tvrz. Zderazský převor Petr po dohodě s plaským opatem Gerhardem vydal svým lidem listinu, v níž určuje, ”že v naší době obecných zmatků či války se mohou uchýlit do opevnění tohoto kostela, a že mají přijmout svobodně a bez jakéhokoliv odporu lidi řečeného pana opata v dolní části kostela, kteroužto totiž dolní část kostela budou společně obývat jak lidé řečeného pana opata, tak naši a budou v ní svorně a stejně žít. V horní však části a věži téhož kostela naši lidé si nebudou nárokovat anebo požadovat žádné právo a nebo moc, ani nebudou vůbec znepokojovat stran toho pana opata nebo jeho lidi, ale spokojí se jen s řečenou dolní částí kostela a my se jí též spokojíme.” (přeložil Pavel Zahradník). Listinu stručně charakterizuje např. Podlaha (1909a, s. 92).

Originál zní: (RBM) 1281, 10 Mart. Pragae. Transactio inter Zderaziensem Preapositum et abbatem Plassensem de munitione ecclesiae in Potworow. – ”Nos Petrus prepositus de Sderaz, notum cc, ”quod cum inter – d. Gerhardum, ven. abbatem de Plass ex parte una, et nos ex altera, super capitaneatu munitionis constructe in ecclesia in Potworow, dissensio orta foret mediantibus viris providis, d. Ottone de Karzez, Conrado de Chachowycz, Henrico dicto Slichting, in quos tanquam in amicabiles compositores extitit compromissum utrinque, talis compositio intercessit: quod homines nostri tempore generalis discordie sive querre ad dicte ecclesie munitionem refugium habeant, eosque homines prefati d. abbatis libere et sine contradictione aliqua in inferiori parte ecclesie debeant receptare, quam scilicet inferiorem partem ecclesie tam homines prehabiti d. abbatis quam nostri inhabitabunt communiter ac vivent unanimiter et equaliter in eadem. In superiori autem parte et turre ipsius ecclesie homines nostri nihil juris aut potestatis usurpabunt vel vendicabunt, aut super hiis d. abbatem seu suos homines inquietabunt de cetero, sed solumodo erunt contenti, et nos etiam contenti erimus dicta inferiori parte ecclesie.” – Act. et dat. Prage a. d. MCCLXXXIo, sequenti secunda feria post dominicam, qua cantatur: Reminiscere.

Lehner (1905a, s. 90) předpokládá, že kostel patří k opevněným kostelům, a že souvisel s tvrzí, s níž byl spojen můstkem. Uvádí, že kostel s tvrzí ”byly kolkolem obehnány příkopy a náspy, které dosavad stopovati lze. Opevněný a mohutně stavěný kostel s pevnou věží poskytoval v dobách válečných bezpečné útočiště okolnímu lidu, který v nebezpečí zde ochrany hledal.” Dále cituje z listiny z roku 1281 a vyslovuje předpoklad, že tento ”vzácný historický doklad zřejmě svědčí, že v tehdejších dobách stavěly se některé kostely tak, aby lidu poskytovaly ochrany proti nepřátelům za dnů válečných. Za tím účelem budovaly se mohutné věže a v nich klenuté sklípky a kruchty, přístupné pouze z prvního patra buď krytými mosty, anebo dřevěnými schody, které snadně bylo lze odkliditi v čas nebezpečí. Pevná věž hájila se z úkrytu dřevěného podsebití, které k obraně vysoko na věži se nacházelo.” (s. 91‑92).

Existence příkopu kolem kostela doložena povrchovým průzkumem (Čechura, 2006a, s. 283).

Praha-Staré Město, Kostel Panny Marie (Křižovníků)

Roku 1253 opevněn valem, zdí a baštami.

Praha-Nové Město

Sv. Kosma a Damián.

Myšlenku o původně opevněném kostele vyslovil Kořán (1997a, s. 202).

Prachatice (PT)

Kostel sloužil jako úkryt, dobyt a vypálen husity

Přední Kopanina

Obrannou funkci horní části věže předpokládá Konečný (1978a, s. 403).

Přelouč (PU)

O kostel se bojovalo v husitských válkách.

Příbram (PB)

V horní části kostelní věže se zachovaly křížové střílny z doby pozdně gotické přestavby kostela (Razím, 1987a, s. 51).

Přibyslav (HB)

Z opevnění městského kostela se zachovala mohutná věžová brána. Aleš KNÁPEK: Železné gotické dveře z Přibyslavi, in: Stavební obzor, 2014, č. 3-4, s. 64-67. https://www.academia.edu/6961489/. Uvažuje o využití věže jako trezoru pro měšťany.

Přimda (TC)

Nad presbyteriem patro.

Přísečnice (CV)

Roku 1467 postupovalo křižácké vojsko od západu přes Loketsko. Za Kadaní se zradou zmocnilo městečka Přísečnice, které patřilo Janu Hasištejnskému. Obyvatelstvo “zavřelo se a bránilo v kostele dobře pevném.” K vysvobození přitáhlo vojsko vedené Benešem z Weitmile. (Tomek, 1886a, s. 179; cituje Staré letopisy české s. 193 – 194 a list Beneše z Weitmile chebským)

O této události píší staré letopisy: “Pan Jan Hasištejnský mi vyprávěl, že v těch dobách od něho utekl jeho kaplan a sbratřil se s těmi křižáky; zradil jim jedno městečko pana Hasištejnského, a to Přísečnici, která leží blízko od míšeňské hranice v horách, a křižáci do toho městečka vpadli. Ale všichni lidé z městečka se uchýlili do kostela, který byl vhodný k obraně, a tam se hájili.” (Letopisy, 1980a, s. 201)

Purkarec (CB)

O možnosti původního opevnění kostela uvažují Kašička, Nechvátal (1992a, s. 296).

Putim

Velká zvuková okna ve zvonovém patře věže mají v mělkých vnitřních špaletách drobná zděná postranní sedátka, částečně dodatečně vybouraná. Pozdně gotická věž snad mohla sloužit jako pozorovací stanoviště.

Rabí (KT)

Na Willenbergově vedutě je zachyceno patro, jehož pozůstatkem asi jsou dochované krakorce v úrovni koruny obvodových zdí kostela.

Racov (TC)

O opevněném kostele uvažuje vzhledem k jeho poloze Z. Procházka (Procházka 1995, 65).

Radenín (TA)

Kostel se uvádí v literatuře jako hrazený. (UPČ) Obrannou funkci kostela předpokládá Wagner (1955a, s. 171).

Radobytce (PI)

Na vyvýšeném místě kostel, pův. patrně opevněný (UPČ III, 205).

Radomyšl (ST)

Za ostěním jižního vstupního portálu trojlodí se zachovaly kapsy po závoře. J. Varhaník zmiňuje kapsu po závoře za románským vstupem – není jasné, o který se jedná (Varhaník, 1999a, s. 316).

Radonice nad Ohří (LN)

Areál hřbitova byl zřejmě ve 12. nebo ve 13. století obehnán příkopem. V publikované zprávě o archeologickém výzkumu je opevnění interpretováno jako součást kurie, kterou v Radonicích měl pražský klášter premonstrátů na Strahově. Pravděpodobnější je, že kurie se nacházela mimo areál hřbitova (v místě, kde ji doložil archeologický výzkum, nebyly nalezeny stopy opevnění). Je proto pravděpodobné, že areál hřbitova sloužil jako refugium pro obyvatele vesnice i pro osazenstvo kurie a klášterního dvora. (Meduna, 1997a)

Rakovník (RA)

(Razím, 1993a, s. 20-21). Opevnění kostela je podrobně dokumentováno na Willenbergově vedutě.

Ratibořice (TA)

Kostel se v literatuře uvádí jako hrazený. (UPČ)

Rokycany (RO)

Anderle, Karel, Švábek (1994a, s. 71) předpokládají, že kostel nechal opevnit biskup Tobiáš z Bechyně.

Roudnice (LT)

Kostel snad opevněn biskupem Tobiášem z Bechyně (Durdík, 1984, 105).

Rychnov (SY)

Hřbitov je obehnán masivní zdí se střílnami (Poche a kol., 1980a, s. 270; Sommer, 2000a, s. 228-230).

Rychnov nad Malší (CK)

Na věži jsou zděné štítky, vystupující ze střechy, které velmi pravděpodobně sloužily k obraně.

Řečany

Sakristii kostela považoval Lehner za románskou (díl 1, s. 261) a předpokládal, že mohla sloužit nejen proti zlodějům, ale i jako úkryt proti vojsku.

Řečice (PE)

Mohutný příkop s valem snad souvisel s opevňováním kostelů po roce 1278. Za ostěním gotického jižního portálku lodi se zachovaly kapsy po odsouvací závoře (Sommer, 1996a, s. 122-125).

Ředhošť (LT)

(Tadra, 1896a, s. 195) ”…Item ustanovil a nařídil, aby řečený Petřík měl svobodný přístup k věži řečeného kostela v Ředhošti přes podlahu (můstek?), udělanou k témuž kostelu, a aby měl okno ke kostelu, ale aby nesměl sestupovat do kostela a aby k téže věži nepouštěl vůbec žádného protivníka téhož pana Viléma proti témuž panu Vilémovi pod pokutou 100 kop grošů pražských, z nichž polovina bude zaplacena řečenému panu Vilémovi a druhá polovina na stavbu pražského kostela. Pan Vilém rovněž nebude smět pouštět k této věži nějaké soky téhož Petříka pod zárukou víry a cti. Bylo pak stanoveno, že řečený Petřík se bude moci utéci k téže věži pro záchranu svého těla a bránit se tam svým nepřátelům a ukrývat se před nimi, aniž o to žádal pana Viléma.” (přeložil Pavel Zahradník)

(Výpověď generálního vikáře ve při mezi farářem a rychtářem v Ředhošti.) ”D. Nicolaus Puchnik vicarius x. super controversiis inter d. Wilhelmum plebanum ecclesie in Rziedhoscz ex una et Petrzczonem judicem ibidem de Rziedhoscz et ipsius complices parte ex altera exortis de consensu dictarum parcium et presencium disposuit et ordinavit in hunc modum, primo quod dicte partes sint ipsorum sinceri amici seque mutuis favoribus prosequantur alter alteri complacendo, quos eciam per manuum coniunccionem concordavit, de complicibus vero decrevit literam commissionis ad d. plebanum in Lukow, quod idem vocatis dicto plebano et Petrczone et ipsius complices eosdem simpliciter sine omni peraudicione componat et concordet. Item disposuit et ordinavit, quod dictus Peterczo pro audicione divinorum habeat liberum ingressum ad turrim ecclesie predicte in Rziedhoscz per pavimentum factum ad eandem ecclesiam fenestramque habeat ad ecclesiam, sed descensu ad ecclesiam careat nullumque omnio adversarium ipsius d. Wilhelmi ad eandem turrim contra ipsum d. Wilhelmum admittat sub pena centum sexag. gross. den. Prag. medietatem d. Wilhelmo predicto et aliam pro fabrica ecclesie Prag. solvendarum. D. Wilhelmus eciam non tenebitur aliquos emulos ipsius Peterczonis ad eandem turrim admittere sub puritate fidei et honoris. Est tamen expressum quod prefatus Petrczo pro tuicione corporis sui poterit ad eandem turrim confugere et se ibidem contra inimicos suos absque requisicione d. Wilhelmi defendere et abscondere.”

Štědrý (1897a, s. 102) tuto listinu částečně citoval, ale zaměřil se pouze na tu část, která mluví o možnosti rychtáře Petříka přihlížet z věže bohoslužbám zvláštním oknem.

Řesanice (PJ)

Vstup do lodi v jižní části její západní stěny je opatřen kapsou po odsouvací závoře. K severní části západního průčelí je připojena hranolová věž, jejíž vstupy z lodi v přízemí i v patře jsou rovněž vybaveny kapsami po závorách (Varhaník, 1999a, s. 315). Obvodová zeď hřbitova je opatřena střílnami (Karel, Foud, 2000a, s. 137; Čechura, 2002b). Příkop kolem kostela doložen povrchovým průzkumem (Čechura, 2006a, s. 283, 286).

Řevničov (RA)

Kostel má v patře průčelní věže osazeny klíčové střílny.

Říp (LT)

Útočištnou funkci horní části věže předpokládá Konečný (1978a, s. 403).

Sedlčany (PB)

Opevněný kostel je zachycen na Willenbergově vedutě. Z opevnění se zachovala věžová brána v severozápadní části obvodu hřbitova. (Kuča, 1994a, s. 363-370 mylně uvedl, že nynější věž byla na místě původní brány později nově postavena). Nad lodí i presbyteriem byl hrázděné či bedněné patro, zachycené rovněž Willenbergem. Pozůstatkem této konstrukce zřejmě jsou krakorce v úrovni koruny zdiva. Věž je ukončena ochozem s cimbuřím a zděnou jehlancovou střechou. Nad jižním vstupem lodi jsou v koruně zdi vsazeny dva kamenné krakorce, které nejspíše nesly licí arkýř.

Zeď kolem hřbitova bývala údajně vysoká asi 5,5 m (Vlasák, 1860a, s. 80).

Sedlčany (okres Příbram), kostel sv. Martina

Semanín (SY)

Semily (SM)

Kostel sv. Jana Křtitele na “Koštofranku” údajně zaujal polohu staršího tvrziště. Zaujímá proto výraznou ostrožní polohu, původně obklopenou hřbitovem (Fišera, 1999a, s. 52). Zdá se však velmi pravděpodobné, že se jedná o polohu původního opevněného kostela. Ovšem také v případě, že teprve později byl kostel zřízen na místě sídla, byl by pravděpodobně též příležitostně využíván jako refugium.

Senomaty (RA)

Za ostěním gotického západního vstupu lodi se zachovaly kapsy po závoře (za upozornění na tuto skutečnost děkuji PhDr. Vladislavu Razímovi).

Siřejovice

Goticko-renesanční věž má nad zvonovým patrem mírně předstupující podlaží v každé stěně s jedním čtvercovým okénkem. Podobně jako celá věž, má i toto podlaží nároží armovaná kvádry. Nutno ještě prozkoumat.

Skalná (CH)

Hřbitovní kostel. Na severním obvodu bývalého hřbitova probíhá celkem výrazná deprese. S největší pravděpodobností se jedná o pozůstatek příkopu, konečné posouzení ovšem bude možné jedině po případném archeologickém výzkumu.

Skuteč (CR)

Západní věž byla před průčelí starší lodi přistavěna v polovině 15. století (dendrochronologická datace stropních trámů v 1. a 2. patře věže do let 1450 a 1451). V 1. a 2. patře věže je ve třech volných stěnách vždy po jednom obdélném okénku s velkým vnitřním výklenkem s postranními sedátky. Do přízemí věže se vstupovalo od severu bohatě profilovaným portálem s vykonzolovanou lištou s kraby podél záklenku. Přízemí věže tak tvořilo předsíň staršího západního portálu lodi. Přístup do horní části věže nejspíše vedl z přízemí po schodech, procházejících stropem. Nynější vstupní otvor na východním konci severní stěny vznikl dodatečně. Horní část věže je s kostelem spojena jen v úrovni 2. patra portálkem s ostěním obráceným na vnější stranu zdiva věže (horní část ostění zanikla v souvislosti s vkládáním renesanční klenby, která překryla spodní část otvoru). K portálku se asi přicházelo z podkroví lodi. Je tedy pravděpodobné, že osazením ostění na vnější stranu mělo být umožněno pevné uzavření věže.

Původně gotická loď byla v 16. století zvýšena a opatřena patrem s okénky, která snad mohla být určena k případné střelbě. (Podle sdělení na konferenci Dějiny staveb 2003 v Nečtinech 11. 4. – 13. 4. 2003 a podle ústního sdělení Františka R. Václavíka dne 24. 4. 2003.)

Slaný (KD)

Na Willenbergově vedutě patrné opevnění okolo kostela (?).

Slavonice (JH)

Kostel byl nejspíše opevněným jádrem obrany města dříve, než byly vybudovány městské hradby. Funkci citadely si zřejmě podržel i po ohrazení města. V horní části pozdně gotické věže kostela se zachovalo několik klíčových střílen.

Slovensko

Hanuliak, 2005a.

Slovensko, Kežmarok

Hrad byl stavěn po roce 1433 na místě zničeného kostela sv. Alžběty s klášterem (Polla, Slivka, 1980a, s. 84, 86).

Slovensko, Liptovská Mara

Opevněný hřbitov zkoumán archeologicky (Hoššo, 1975a).

Smolnice (LN)

Depozitář v patře severní věže je od východu osvětlován otvorem v podobě klíčové střílny. Nad presbyteriem se nachází dosti vysoká neosvětlená prostora (Sommer, 1998a, s. 17, 18).

Solec (MB)

Vstup do patra průčelní věže z kruchty má zachovány kapsy po odsouvací závoře (Šimák, 1930a, s. 553).

Spořice (CV)

Kolem kostela obíhá široký vodní příkop. Do druhého patra věže se vstupovalo portálkem z podkroví kostela, který bylo možno zajistit odsouvací závorou, po níž se zachovaly ve zdivu kapsy (Sommer, 1991a, s. 207-214). (Beránek, Macek, Pachner, 2001a, s. 461, 465, 473)
Spořice (CV), kostel

Srbeč (RA)

Klíčová střílna je umístěna v chodbičce v prvním patře věže.

Staré Město (SY)

Kolem hřbitova se zachovala pravděpodobně pozdně gotická ohradní zeď. Kostel má v průčelí gotickorenesanční věž, která snad mohla též sloužit jako úkryt (Sommer, 2000a, s. 230-232).

Staré Město pod Landštejnem (JH)

Samostatně stojící mohutná zvonice zřejmě sloužila i obranným účelům.

Staré Město u Bruntálu

Po obvodu bývalého hřbitova zbytky příkopu, archeologicky prozkoumaného 1974. (Deník, 28.12.2011)

Staré Ždánice (PU)

Věž kostela je ukončena zděnou jehlancovou střechou a ochozem.

Starý Plzenec (PJ)

Kostel sv. Jana Křtitele. Po obvodu hřbitova byl archeologickým výzkumem doložen příkop. (Karel, Foud, 2000a, s. 160) Vzhledem k malým rozměrům příkopu počítá spíše s jeho symbolickým významem Martin Čechura (Čechura, 2006a, s. 286).

Stodůlky (Praha 5)

V zaniklém kostele bylo v presbyteriu sanktuarium, o němž píše Zoubek (1878a, s. 43), že o takových schránkách na nejsvětější svátost bývala nařízení církevní: ”Schránka tak budiž udělána ve zdi nebo ve sloupu, aby ze zadní strany nebo ve venkovské zdi kostelní měla takovou tloušť té zdi a tak pevné kameny, aby nejinak nežli největším násilím proražena býti mohla.” Dvířka měla býti železná, uvnitř červeně natřena, z venčí pozlacena a dobře uzavřena. Klíč ku schránce chovati mezi práva farářova náleželo. Schránka měla býti pokud možná nejskvostnější. (Jako literaturu uvádí G. JAKOB: Die Kunst in Dienste der Kirche, 1857, s. 74)

Dále Zoubek (1878a, s. 41) píše, že ”Podvěží, pro hrubost zdí místo velmi těsné, okénkem na způsob střílny temně osvětlené, bývalo prvotně schránou klenotů kostelních.”

Kostel dobyt roku 1424.

Stolany (CR)

Kolem kostela údajně byly pozorovány zbytky příkopu. Věž vrcholí ochozem na kamenných krakorcích a je zastřešena zděným jehlancem (Rybička, 1856a, s. 155; Klaus, 1901a, s. 64).

Strakonice (ST)

Kostel byl součástí opevnění hradu a komendy. Zřejmě v 15. století bylo nad presbyteriem postaveno obranné(?) patro.

Strakonice, kostel sv. Prokopa

Stranná (PE)

Kostel se uvádí jako ”hrazený”.

Strašín (KT)

Kolem kostela se zřejmě zachovaly zbytky gotickorenesančního opevnění (Knoflíček, 1997a, s. 56-59; Anderle, 1991a, s. 327-329).

Stražiště (PB)

V jižní části zdi na východní straně hřbitova je bašta podkovovitého půdorysu. Na sever, jih a východ směřuje jednoduché drobné okénko v vnitřní špaletou. Zdivo je smíšené cihlokamenné, kolem otvorů většinou cihlové. Zatím nelze vyloučit, že pod baštou je suterén (osarium), ale není to ničím doloženo. Kostel byl údajně opevněn Švédy v době třicetileté války (Soukup, 1910a, s. 311).

Podle sdělení Jana Beránka přístavek ve tvaru oblé bašty neměl obrannou funkci.

Strupčice (CV)

Počítá se s fortifikační funkcí pozdně gotické věže. (Beránek, Macek, Pachner, 2001a, s. 463, 464, 473)

Stříbro (TC)

Sv. Petr.

Za ostěním gotického jižního vstupu lodi se zachovaly kapsy po odsouvací závoře.

Stvolny (PS)

Zřícenina kostela Víska – kapsy po zasouvací závoře ve špaletě vstupu.

Svitavy, kostel sv. Jiljí (SY)

V horní části raně barokní (?) věže jsou umístěny četné střílny, možná převzaté ze starší stavby. (Sommer, 2000a, s. 238)

Svojšice (KO)

Kolem kostela se údajně zachovaly zbytky příkopu.

Svojšín (TC)

Patro ve věži pravděpodobně sloužilo jako úkryt.

Šebířov (TA)

Nad presbyteriem neosvětlená nástavba neurčitého stáří, zřejmě původně přístupná zvenku portálkem na jižní straně.

Škrle (CV)

Byla vyslovena hypotéza o fortifikační funkci věže. (Beránek, Macek, Pachner, 2001a, s. 473)

Štíty

Dle převzaté starší kresby (Kašpárková, 1995a, obr. 2) je pravděpodobné, že kolem hřbitova s kostelem obíhala vysoká zeď s otvory. Není vyloučeno, že se mohlo jednat o střílny. Celá situace však zanikla v důsledku zničení areálu v roce 1744. Je možné, že kresba je zcela hypotetická. Zřejmě je obsažena v rukopisu z 30. let 20. století. Měla by zachycovat stav obce s kostelem v roce 1630. Nad branou v hřbitovní zdi je zakreslena nástavba s drobným okénkem. Na ohradní zeď hřbitova navazuje dřevěné průběžné oplocení celého osídlení nebo jeho velké části. Kašpárková (1995a) soudí, že původní kostel byl dřevěný a teprve v letech 1744 – 1755 jej nahradila dosud zachovaná zděná barokní stavba. V sousedství kostela je pro středověké období hypoteticky předpokládán hrádek. Kostel měli v roce 1424 nebo 1425 zbořit husité. Hrádek měl být rozbořen Švédy na konci třicetileté války.

Tatrovice (SO)

Kostel se uvádí jako opevněný (Fiala, 1993a, s. 40).

Těchonice (KT)

Kostel opevněn spolu s tvrzí (UPČ IV, 520).

Telecí (SY)

Kostel ohrazený zdí s opěráky (UPČ IV, 34).

Toužim (KV)

Ve věži kostela střílny (Schierl 1997, 96).

Tožice (BN)

Kostel s příkopem zčásti dochovaným, jímž nyní cesty vedou. (Podlaha – Šittler 1898, 121).

Tožice (okres Benešov), kostel
Protáhlý vyvýšený areál hřbitova je z jihu a severu vymezen níže položenými cestami, z nichž severní vede hlubokým úvozem.

Trhové Sviny (CB)

V patře nad západní předsíní kostela existuje několik klíčových střílen.


Foto berkapetr, rajce.net.

berkapetr

Trhový Štěpánov (Benešov)

Kostel snad opevněn biskupem Tobiášem z Bechyně. Zachovány zbytky opevnění (Durdík, 1984, 105).

Trhový Štěpánov (okres Benešov), kostel

Trstěnice (SY)

Třebeň (CH)

V někdejší chórové věži kostela jsou v patře štěrbinovité otvory, za nimiž je ve vnitřní špaletě osazen příčný trámek pro zapření hákovnice.

Třebíč (Morava, TR), klášter

Klášter byl dobyt husity asi v letech 1424 nebo 1425 a stal se jejich opěrným bodem (Měřínský, 1980a, s. 50).

Třeboradice (PH)

Velmi pravděpodobně byl opevněný areál hřbitova u kostela, přístupný ze severozápadního směru mohutnou věžovou bránou.

Tři Bubny (Chrudim)

Hvězdicové opevnění s pětibokými bastiony zřízeno patrně r. 1788 (UPČ IV, 108).

Týn nad Vltavou (CB)

Nad lodí kostela se zachovalo patro se štěrbinovitými otvory. Nejspíše vzniklo při pozdně gotické přestavbě kostela, který původně opevnil již biskup Tobiáš z Bechyně (Kašička, Nechvátal, 1992a, s. 296).

Týnec nad Labem (Kolín)

Kostel, pův. opevněný (UPČ IV, 124-125).

Týnec nad Sázavou (BN)

Obrannou funkci horní části věže předpokládá Konečný (1978a, s. 403). J. Varhaník konstatoval existenci kapsy po závoře za románskými vstupními dveřmi rotundy i ve vstupním portálu přízemí věže (Varhaník, 1999a, s. 316; Varhaník, 2003a).

Údlice (CV)

Kolem kostela obíhal vodní příkop, jehož části byly zachyceny ještě na mapě stabilního katastru. Kostel byl nejspíše opevněn dříve, než dostalo pozdně gotické opevnění celé městečko.

Na severní straně lodi konzoly, které asi nesly podsebití. Kostel byl údajně dobyt v roce 1451. (Beránek, Macek, Pachner, 2001a, s. 463, 473)

Újezdec (ST)

Vstup do kostela chráněn masivní závorou.

Úterý (PS)

Kostel opevněn příkopem, doloženým pomístními názvy.

Úterý (okres Plzeň-sever), kostel

Úterý (okres Plzeň-sever), kostel

Úžice

V okolí kostela údajně ještě kolem roku 1900 existovaly pozůstatky příkopu (Zavadil, 1914a, s. 408).

Václavice (BN)

Věž původně opatřená podsebitím s ochozem (UPČ IV, 163).

Vejprnice (PS)

Zachován příkop? okolo kostela.

Vejprty (CV)

Původní kostel zřejmě měl patro, dokumentované schematickou kresbou (Binterová, 1985a, s. 87).

Velichov (KV)

Údajně opevněný kostel (UPČ IV, 192).

Velká Bíteš (Morava)

Opevněný kostel.

papermanrajče.net

Velká Losenice (ZR)

Vstup do areálu kostela tvoří patrová věžová brána. (Sommer, 2000a, s. 238)

Velké Kunětice (Jeseník)

Areál kostela byl v 16. století opevněn mohutnou kamennou hradbou s věžovou bránou. (Konečný, 2001a, s. 107, 108)

Velké Popovice

Možnou refugiální funkci sakristie v přízemí věže naznačil Pavel Kroupa (Kroupa, 2002 a, s. 2).

Velké Žernoseky (LT)

Na jižní stěně věže se v úrovni původního 1. patra nachází klíčová střílna (za upozornění děkuji ing. Petru Mackovi).

Velký Čákov (CB)

Zdá se, že býval opevněn, neboť teprve před lety byly kolem něho urovnány staré rokle a kopečky. (Braniš, 1900, 47).

Velký Páleč (KD)

Střílny ve zvonici (Velc, 1904, 180)

Veltruby (Kolín)

Kostel patrně opevněn (UPČ IV, 206)

Veltrusy (ME)

Kostel se uvádí jako původně opevněný (Brožovský, 1973a, s. 6).

Veselá (PE)

Kostel byl označen jako původně hrazený (Poche a kol., 1982a, s. 218). Před západním průčelím mohutná věž s bedněným zvonovým patrem.

Veselí nad Lužnicí (TA)

Kostel stojí na výrazném návrší jihojihozápadně od centra městečka, na okraji zástavby. V renesančním atikovém štítu jižní předsíně jsou vkomponovány dekorativní prvky pevnostního stavitelství – malé zaoblené bašty s klíčovými střílnami.

Vidžín (PS)

O kostel se údajně bojovalo za husitských válek (Gnirs, 1932a, s. 575).

Vimperk (PT)

Obrannou funkci v kostelním areálu snad plnila mohutná zvonice, stojící samostatně před jižní stěnou kostela.

Vinec (MB)

Obrannou funkci kostela v areálu tvrze, stavěné z méně odolného materiálu předpokládal J. Varhaník vzhledem k podobě tribuny, oddělené od lodi plnou zdí (Varhaník, 1999a, s. 314).

Vlčice (TU)

Vstup do hřbitova tvoří valeně zaklenutý vjezd patrovým stavením, vloženým do linie hřbitovní zdi asi v 16. století. Obranný význam této stavby ovšem zatím není čím doložit. (Sommer, 2000a, s. 238)

Vojkov (BN)

Silná zeď s opěráky (?) (UPČ IV, 253)

Volyně (ST)

Kostel používali obyvatelé jako pevný úkryt (Winter, 1890, 437).

Vraclav (UO)

Vstup do hřbitova tvoří mohutná věžová brána.

Vráž (BE)

Štěrbinovité otvory ve věži označil jako střílny Žižka (1995a, s. 42-45).

Vrbatův Kostelec (CR)

Kolem kostela údajně byly pozorovány zbytky příkopu. Obranná funkce kostela se rovněž předpokládá vzhledem k jménu lokality (Chytil, 1900a, s. 150).

Vrbčany (KO)

Kolem hřbitova mohutný příkop s vnějším valem. Datace přes provedené archeologické výzkumy zůstává nejistá. (Smetánka, 1986a, s. 273; Skružný, Špaček, 1997a, s. 109-110)

Vrbno u Mělníka (ME)

Útočištnou funkci mohutné severní věže kostela, tyčící se nad sakristií, předpokládal F. Kašička (Kašička, 1999a, s. 331).

Vroutek (LN)

Kolem kostela bylo údajně možno pozorovat příkop (Merhautová, 1959a, s. 252, pozn. 30). Dveře kostela s mohutnými zdmi byly zajišťovány odsouvacími závorami (Klápště, 1994a, s. 145; Varhaník, 1999a, s. 316).

Dle Lehnera (1905a, s. 81) ”Komín v silné zdi /věže/ až ke střeše dosahující ukazuje, že místnost tato /v patře/ zařízena byla k obývání, bezpochyby co poslední útočiště pánů tvrze v době nebezpečenství”. Dále připomíná, že kostel ”byl obehnán příkopem, o němž veškerá novější topografická díla se ještě zmiňují. Byl tedy teprve za věku přítomného zasypán.”

J. Varhaník považuje za doklad refugiální funkce kostela existenci skrýše ve věži. Počítá rovněž s tím, že pevný kostel byl součástí tvrze, jejíž stavby nebyly tak odolné; kostel tak nejspíše sloužil jako poslední pásmo obrany sídla (Varhaník, 1999a, s. 314).

Všeruby (PS)

Ve špaletě vstupu do sakristie v podvěží z presbyteria je kapsa po odsouvací závoře. Jako doklad zajištění úkrytu ji interpretoval Martin Čechura (2003a, s. 44).

Všestary (HK)

K severní stěně presbyteria přiléhá goticko-renesanční zvonice s ochozem a zděnou jehlancovou helmicí. Zábradlí ochozu mělo formu renesanční obloučkové atiky. Na trámu dřevěné vnitřní konstrukce je vyryto číslo, snad udávající letopočet 1551. Předpokládá se dendrochronologická datace. (Václavík, 2003a)

Vyskytná (PH)

Kostel snad opevněn biskupem Tobiášem z Bechyně (Durdík, 1984, 105).

Zbečno (BE)

Presbyterium kostela zřejmě mělo patrovou nástavbu s nárožními arkýři (Volfová, Žižka, 1994a, s. 23, 28).

Zbynice (KT)

Za vstupem do lodi se zachovaly kapsy po odsouvací závoře (zmiňuje se o nich též Varhaník, 1999a, s. 316).

Zbytiny (PT)

Vstup sakristie bylo možno zajistit závorou, po níž se zachovaly kapsy ve zdivu za ostěním.

Zdouň (KT)

Vchod chráněný závorou, útočiště v patře věže.

Zelená Hora (Nepomuk, PJ)

Kostel sv. Vojtěcha byl charakterizován jako původně nepochybně opevněný.

Zhoř (PH)

Kostel pův. patrně hrazený (UPČ IV, 362).

Zliv (JN)

Za ostěním vstupu do sakristie se zachovaly kapsy po odsouvací závoře. Do průčelní věže se vstupovalo ve výši prvního patra z interiéru lodi, přičemž tu zřejmě nebyla kruchta. Ke vstupu se tedy nejspíše stoupalo po odstranitelném žebříku (Sommer, 1987a, s. 599).

Žabonosy (KO)

Kolem kostela lze pozorovat zbytky předpokládaného příkopu, jehož stáří však dosud nebylo archeologicky ověřeno. Vstup do severní gotické kaple bylo možno zevnitř zajistit odsouvací závorou.

Žandov (CL)

Věž v západním průčelí lodi. Věž má v severní stěně 1. patra klíčovou střílnu. Klenuté přízemí věže je přístupné pozdně gotickým portálkem z lodi. Do patra věže zřejmě vedl vnější vstup z jižní strany. Předpokládá se využití věže k obraně a k uložení kostelních cenností (Kracíková, Smetana, 2000a, s. 102-103).

Žatec

V roce 1004 se při dobytí hradu v kostele ukryla posádka Polanů, přepadená obyvateli (Jireček, 1863a, s. 324).

Žďár (PJ)

Poloha kostela byla charakterizována jako pevnostní. (Karel, Foud, 2000a, s. 202)

Žumberk (CB)

V pozdně gotické průčelní věži kostela jsou v patrech klíčové střílny. Je pravděpodobné, že kostel byl součástí obranného systému tvrze, jejíž hradba s baštami také hřbitov s kostelem obklopovala. Východní část kostela (presbyterium se sakristií) zřejmě pochází z doby kolem poloviny 14. století.


Literatura a prameny:

Anderle, 1991a: Jan ANDERLE: Nedostavěný hrad u Strašína (KT), in: Castellologica Bohemica 2, 1991, s. 327‑329.

Anderle, 1993a: Jan ANDERLE: Petrovické hrady, in: Castellologica Bohemica 3, 1993, s. 113, 115.

Anderle, Karel, Švábek, 1994a: Jan ANDERLE, Tomáš KAREL, V. ŠVÁBEK: Městský hrad v Rokycanech, in: Archaeologia Historica 19, 1994, s. 71.

Bareš, 1905a: František BAREŠ: Politický okres mladoboleslavský. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém 21, Praha 1905.

Bednařík, 1997a: Tomáš BEDNAŘÍK: Historické památky Rakovnicka, Rakovník 1997.

Bělohlávek, 1985a: Miloslav BÉLOHLÁVEK (ed).: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku IV – Západní Čechy, Plzeň1985.

Beneš, 1863a: František BENEŠ: Brozany v Litoměřicku, in: Památky archaeologické a místopisné, 5, 1863, č. 8, s. 337-346.

Beránek, Macek, Pachner, 2001a: Jan BERÁNEK, Petr MACEK, Jaroslav PACHNER: Terénní průzkum středověké sakrální architektury v okrese Chomutov, in: Ústecký historický sborník 2001, Gotické umění a jeho historické souvislosti I, 2001, s. 449-473.

Binterová, 1985a: Zdena BINTEROVÁ: Umělecké památky okresu Chomutov – 28. pokr., in: Památky, příroda, život, 17, 1985, s. 87.

Braniš, 1900: Josef BRANIŠ: Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu Česko-Budějovickém. Praha 1900.

Braun, 1998: Peter BRAUN: Letecká archeologie v západních Čechách, in: Pěší zóna 3, 1998.

Brožovský, 1973a: Miroslav BROŽOVSKÝ: Veltrusy, Praha 1973.

Břicháček, Muk, 1996a: Pavel BŘICHÁČEK, Jan MUK: Kostel sv. Jana Křtitele na Pomezí — výsledky stavebně historického a archeologického výzkumu, in: Průzkumy památek, 3, 1996, č. 1, s. 55-63.

Čechura, 2002a: Martin ČECHURA: Možnosti zajištění obrany českých kostelů, in: Sborník muzea středního Posázaví v Ratajích nad Sázavou a Archeologické společnosti při Katedře archeologie Západočeské univerzity v Plzni, 1, Studentská konference v Ratajích nad Sázavou 23.-25. 3. 2001, Unicornis, Praha 2001, s. 13-17.

Čechura, 2002b: Martin ČECHURA: Opevněný kostel v Řesanicích, in: Castellologica Bohemica 8, 2002, s. 375-380.

Čechura, 2003a: Martin ČECHURA: Kostel sv. Ducha ve Všerubech, in: Dějiny staveb 2002, Plzeň 2003, s. 41-45.

Čechura, 2005a: Martin ČECHURA: Archeologický výzkum kostelů v západních Čechách, in: Archaeologia Historica 30, 2005, s. 359-376.

Čechura, 2006a: Martin ČECHURA: Příkopy kolem kostelů, in: Archaeologia historica 31, 2006, s. 283-288.

Čermák, 1892a: Karel ČERMÁK: Z pouti ze církevním uměním v horách Železných, in: Method, 18, 1892, s. 69.

Čornej, 1987a: Petr ČORNEJ: Tajemství Českých kronik, Praha 1987.

Čurda, 1996a: Tomáš ČURDA: Zjištění sakrálního areálu v Pardubičkách, in: Archaeologia historica 21, 1996, s. 87‑91.

Dolenský, 1881a: Jaroslav V. DOLENSKÝ: Hrad Navarov nad Kamenicí v Boleslavsku, in: Památky archaeologické a místopisné 11, 1881, sl. 627-634.

Durdík, Bolina: Tomáš DURDÍK, Pavel BOLINA: Povrchový průzkum hradu v Trhovém Štěpánově, in: Sborník vlastivědných prací z Podblanicka, 25, s. 105-117.

Fiala, 1993a: Jaroslav FIALA: Osídlení Sedlecka na přelomu 12. a 13. století, in: Minulostí západočeského kraje, 28, 1993, s. 40.

Filip, 1948: Jan FILIP: Pravěké Československo, Praha 1948.

Fišera, 1999a: Zdeněk FIŠERA: Semily, in: Hláska, roč. 10, 1999, č. 4, s. 51 ‑ 54.

Fišera, 2015a: Zdeněk FIŠERA: Opevněné kostely v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 1. část (Turistický průvodce), Olympia, Praha 2015, 152 s. + 32 s. obrazové přílohy. Formát 120×2015 mm. ISBN 978-80-7376-393-0

Gabriel, 1860a: J. A. GABRIEL: Starožitnosti okresu Sušického v Písecku, in: PA 4, 1860, č. 1.

Glosová, 1999a: Michaela GLOSOVÁ: Jeníkov, kostel sv. Kateřiny, okres Benešov, nálezy při opravě, in: Archaeologia historica 24/99, Brno 1999, s. 319 ‑ 326.

Glosová, 2005a: Michaela GLOSOVÁ: Načeradec – nové poznatky o středověké zvonici, in: Archaeologia historica 30, 2005, s. 107-119.

Gnirs, 1932a: Anton GNIRS: Topographie der historischen und kunstgeschichtlichen Denkmale in der tschechoslowakischen Republik 50, die Bezirke Tepl und Marienbad, Benno Filser Verlag, Augsburg 1932.

Gotické památky v severních Čechách. Metodický přehled pro školy, KSSPOP, Ústí n. Labem, b. d.

Chytil, 1900a: Karel CHYTIL: Politický okres Chrudimský. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém 9, Praha 1900.

Hanuliak, 2005a: Václav HANULIAK: Zvolenská protiturecká obranná línia, in: Archaeologia historica 30, 2005, s. 243-253.

Hostaš, Vaněk, 1899a: Karel HOSTAŠ, Ferdinand VANĚK: Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu Sušickém, Praha 1899.

Hoššo, 1975a: Jozef HOŠŠO: Historicko-archeologický výzkum v Liptovskej Mare, in: Archaeologia Historica 1 (b. d., 1975), s. 253-269.

Huml, 1977a: Václav HUML: Sídla nižší šlechty na Jistebnicku (okres Tábor), in: Archaeologia historica 2, 1977, s. 93-103.

Jireček, 1863a: H. JIREČEK: Nejstarší stavby kostelní v Čechách a na Moravě, in: Památky archaeologické a místopisné, 5, 1863, č. 7, s. 323-327.

Kaigl, 1989a: Jan KAIGL na přednášce v Národním technickém muzeu dne 23. 5. 1989

Kalousek, 1878a: KALOUSEK: Kostel kamenný a církev dřevěná, catholica = ecclesia lignea, in: Památky archaeologické a místopisné 10, 1878, č. 3 (1876), sl. 599 ‑ 602.

Karel, 1995a: Tomáš KAREL: Vysoká brána aneb opevnění Dobřan, in: Hláska, zpravodaj Klubu Augusta Sedláčka, 6, 1995, č. 1, s. 3‑7.

Karel, Foud, 2000a: Tomáš KAREL, Karel FOUD: Jižní Plzeňsko II. Historicko-turistický průvodce (č. 13), Nakladatelství Českého lesa, Domažlice 2000.

Kašička, 1999a: František KAŠIČKA: Sakrální stavby v denním životě našeho středověkého venkova, in: Archaeologia historica 24/99, Brno 1999, s. 327 ‑ 332.

Kašička, Nechvátal, 1992a: František KAŠIČKA, Bořivoj NECHVÁTAL: Oblast Hluboké nad Vltavou ‑ vývoj a stavební podoba středověkých sídlišť do husitského období, in: Archaeologia Historica 17, 1992, s. 296.

Kašpárková, 1995a: Slavomíra KAŠPÁRKOVÁ: elaborát stavebně-historického průzkumu kostela Narození Panny Marie ve Štítech. Nepublikováno.

Klápště, 1994a: Jan KLÁPŠTĚ: Paměť krajiny středověkého Mostecka, Most 1994.

Klaus, 1901a: Alois KLAUS: Průvodce po Heřmanově Městci a Železných horách, Klub českých turistů, Heřmanův Městec 1901.

Knápek, 2014a: Aleš KNÁPEK: Železné gotické dveře z Přibyslavi, in: Stavební obzor, 2014, č. 3-4, s. 64-67. https://www.academia.edu/6961489/

Knoflíček, 1997a: Z. KNOFLÍČEK: Zapomenutý hrad Strašín, in: Hláska. Zpravodaj Klubu Augusta Sedláčka, 8, 1997, č. 4, s. 56‑59.

Kolář, 1897a: Antonín KOLÁŘ: Odbor archaeologický. Ovčary, ves s farním kostelem sv. Jakuba, in: M5, 1879, č. 2, s. 19-21.

Konečný, 1978a: Lubomír Jan KONEČNÝ: Emporové rotundy s válcovou věží, in: Umění, 26, 1978, č. 5, s. 385‑411.

Konečný, 2001a: Pavel KONEČNÝ a kol.: Seznam nemovitých kulturních památek okresu Jeseník, Státní památkový ústav v Olomouci, Olomouc 2001.

Kořán, 1997a: Ivo KOŘÁN: Santini a Brokof na Zderaze, in: Umění, 45, 1997, s. 202.

Kracíková, Smetana, 2000a: Lucie KRACÍKOVÁ, Jan SMETANA: Románská a gotická sakrální architektura v okrese Česká Lípa, Společnost přátel starožitností, Unicornis, Praha 2000, s. 102-103.

Kroupa, 2002 a: Pavel KROUPA: Ke stavebnímu vývoji kostela Panny Marie Sněžné ve Velkých Popovicích, in: Památky středních Čech, roč. 16, 2002, s. 1-5.

Kuča, 1994a: Karel KUČA: Zvonice jako fortifikační stavby?, in: Castellologica Bohemica 4, Praha 1994, s. 363‑370.

Kuča, 1995a: Karel KUČA: České, moravské a slezské zvonice, Libri, Praha 1995.

Kuča, 1996a: Karel KUČA: Města, a městečka v Čechách na Moravě a ve Slezsku, 1. díl, Libri, Praha 1996.

Kuča, 1997a: Karel KUČA: Města, a městečka v Čechách na Moravě a ve Slezsku, 2. díl, Libri, Praha 1997.

Kuča, 1998a: Karel KUČA: Města, a městečka v Čechách na Moravě a ve Slezsku, 3. díl, Libri, Praha 1998.

Kuča, 2000a: Karel KUČA: Města, a městečka v Čechách na Moravě a ve Slezsku, 4. díl, Libri, Praha 2000.

Kumpera, 1989a: Jan KUMPERA: Západočeský kraj A-Z, Plzeň, 1989.

Lavička, 2015a: Roman LAVIČKA: Nový pohled na stavební vývoj kostela Nanebevzetí Panny Marie v Nezamyslicích, in: Památky západních Čech 5, 2015, s. 33. ISBN 978-80-85035-46-9. PDF.

Lehner, 1894a: F. J. LEHNER: Farní kostel sv. Václava v Chřenovicích (Románské exkurse 115), in: Method, 20, 1894, s. 134.

Lehner, 1905a: F. J. LEHNER: Dějiny umění národa českého, díl I., svazek II., Praha 1905.

Letopisy, 1980a: Ze starých letopisů českých, Svoboda, Praha 1980.

Lüssner, 1881 a: Zprávy o starobylých památkách ve správním okresu hořovickém, in: Památky archaeologické a místopisné 11, 1881, sl. 511-522.

M. L., 1857a: M. L.: Archaeologické zprávy z Chrudimska, in: Památky archaeologické a místopisné, 2, 1857, s. 232.

Macek, 1993a: Petr MACEK: Opevněný kostel sv. Ondřeje v Lubech, in: Castellologica Bohemica 3, 1993, s. 271‑276.

Matějka, 1898a: Bohumil MATĚJKA: Soupis památek historických a uměleckých v Království českém IV. Politický okres roudnický. Díl I., Praha 1898.

Meduna, 1997a: Petr MEDUNA: Curia Radunice, in: Acta historica et museologica Universitatis Silesianae Opaviensis, č. 3, 1997, s. 31‑33.

Merhout, 1903a: C. MERHOUT: Kostelní zloděj r. 1643, in: Method, roč. 29, 1903, č. 3-4, s. 38.

Matějka, 1898a: Bohumil MATĚJKA: Soupis památek historických a uměleckých v království českém 4, politický okres roudnický, Praha 1898, s. 21, 23.

Mencl, 1965a: Václav MENCL: Panské tribuny v naší románské architektuře, in: Umění, roč. 13, 1965, s. 29-58.

Merhautová, 1959a: Anežka MERHAUTOVÁ-LIVOROVÁ: Cizí podněty a domácí tradice v románské architektuře severozápadních Čech, in: Umění, 7, 1959, s. 252, pozn. 30.

Měřínský, 1980a: Zdeněk MĚŘÍNSKÝ: Morava za husitských válek ve světle archeologických nálezů a výzkumů, in: Archaeologia Historica 5/80, s. 31-65.

Náhlík, 1868a: Ferd. F. NÁHLÍK: Cholticko v Chrudimsku, in: Památky archaeologické a místopisné, 7, 1868, s. 155.

Nechvíle, 1880a: J. NECHVÍLE: Soubor památností chrámu Páně Roveňského, Platěnického, Ostřetinského, Velinského, Holického, Ředického, in: M6, 1880, č. 8, s. 89-90.

Orth, 1874a, sl. 446: Jan ORTH: Starobylé kostely ve Václavicích, v Krčíně, v Damníkově a v Lukové, in: Památky archaeologické a místopisné 9, 1874, sl. 443-447.

Pachner, 2003a: Jaroslav PACHNER: Opevněný pozdně gotický kostel v Podlesicích, in: Památky, příroda, život, roč. 35, 2003, č. 3, s. 26-32.

Panáček, 2002a: Jaroslav PANÁČEK: Sídla nižší šlechty na Českolipsku v době předhusitské. Rozbor současného stavu poznání, in: Castellologica Bohemica 8, Praha 2002, s. 9-32.

Podlaha, 1909a: Antonín PODLAHA: Posvátná místa království českého, Praha 1909.

Podlaha, 1907a: Antonín PODLAHA: Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu Českobrodském. Praha 1907.

Podlaha, Šittler, 1898: Antonín PODLAHA, Eduard ŠITTLER: Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu Sedlčanském, Praha 1898.

Poche a kol., 1977a: Emanuel POCHE a kol.: Umělecké památky Čech, 1, Academia, Praha 1977.

Poche a kol., 1980a: Emanuel POCHE a kol.: Umělecké památky Čech, 3, Academia, Praha 1980.

Poche a kol., 1982a: Emanuel POCHE a kol.: Umělecké památky Čech, 4, Academia, Praha 1982.

Polla, Slivka, 1980a: Belo POLLA, Michal SLIVKA: Husiti, Jiskrovci a bratríci na východnom Slovensku ve svetle archeologického bádania, in: Archaeologia Historica 5/80, s. 69-100.

Procházka, 1995a: Zdeněk PROCHÁZKA: Stříbrsko a Borsko. Historicko – turistický průvodce č. 4, Domažlice 1995.

Procházka, 2000a: Zdeněk PROCHÁZKA: Kostel sv. Jakuba v Hostouni, in: Průzkumy památek, 7, 2000, 2, s. 175-183.

Razím, 1987a: Vladislav RAZÍM: Několik poznámek ke stavebnímu vývoji děkanského kostela sv. Jakuba v Příbrami, in: Vlastivědný sborník Podbrdska, 32-33, 1987, s. 51.

Razím, 1993a: Vladislav RAZÍM: K počátkům města Rakovníka. K problematice středověkého vesnického urbanismu ve středních Čechách, in: Památky středních Čech, 7, 1993, 3, s. 20‑21.

Razím, Varhaník, 1995a: Vladislav RAZÍM, Jiří VARHANÍK: Příspěvek k typologii kostelů 13. století na Podblanicku, in: Památky středních Čech, 9, 1995, 1, s. 7.

Reich, Reichová: Jan REICH, Jana REICHOVÁ: Prameny

Roškot, 1879a: ROŠKOT: Odbor archaeologický. Nechvalice, ves s far. kostelem sv. Mikuláše, in: Method, 5, 1879, č. 2, s. 16-18.

Rožmberský, 2001a: P. ROŽMBERSKÝ: Příspěvek k právu kostelního azylu, in: Hláska, 12, 2001, č. 1, s. 10.

Rybička, 1856a: Antonín RYBIČKA: Další procházky v okolí Chrudimském, in: Památky archaeologické a místopisné, 2, 1856, č. 4, s. 155.

Rykl, 1990a: Michael RYKL: Dvě středověké památky v Lubech u Klatov, in: Památky a příroda, 15, 1990, s. 86.

Ryšavý, 1997a: Vratislav RYŠAVÝ: Barokní kostel a děkanství v Jesenici u Rakovníka, in: Městské památkové zóny Manětín a Rabštejn, Sborník příspěvků ze semináře konaného v Manětíně 15.-17. května 1996, Muzeum a galerie severního Plzeňska v Mariánské Týnici, Mariánská Týnice 1997, s. 126-132.

Schiebl, 1924a: Josef SCHIEBL: Drobné obrázky ze XVII. století, in: Plzeňsko VI, 1924.

Schierl, 1997a: Jiří SCHIERL: Poddanské město Toužim a jeho městské fortifikace, in: Gryspekové a předbělohorská šlechta – Kralovice a poddanská města. Mariánská Týnice 1997.

Skružný, Špaček, 1997a: Ludvík SKRUŽNÝ, Jaroslav ŠPAČEK: Patrocinia kostelů a patronáty světců ve zvoleném mikroregionu východně od Prahy v kontextu církevních dějin, in: Muzeum a současnost 15, Středočeský vlastivědný sborník, 1997, s. 109‑110.

Sedláček, 1890a: August SEDLÁČEK: Hrady, zámky a tvrze království Českého VII, Písecko, Praha 1890.

Smetánka, 1986a: Zdeněk SMETÁNKA: Umělecké památky Čech 4 (T-Ž) (rec.), in: Památky archeologické, 77, 1986, s. 273.

Sommer, 1986a: Jan SOMMER: Ke stavební podobě gotických kostelů s chórovou věží ve východní části středních Čech, in: Památky a příroda, 11, 1986, s. 599, 600.

Sommer, 1987a: Jan SOMMER: Věž gotického kostela ve Zlivi (okr. Jičín), in: Památky a příroda, 12, 1987, s. 599.

Sommer, 1988a: Jan SOMMER: Gotický kostel ve Smolnici, in: Sborník okresního archivu v Lounech, 2, 1988, s. 17, 18.

Sommer, 1988b: Jan SOMMER: Ke stavebnímu vývoji gotického kostela v Morašicích u Litomyšle, in: Umění, 36, 1988, s. 373.

Sommer, 1988c: Jan SOMMER: ”Westwerk” kostela sv. Jakuba Většího v Kounicích (o. Nymburk), in: Památky a příroda, 13, 1988, s. 465.

Sommer, 1989a: Jan SOMMER: Ke stavebním zvláštnostem středověkých kostelů s chórovou věží v okolí Chebu, in: Památky a příroda, 14, 1989, s. 472.

Sommer, 1991a: Jan SOMMER: Tři opevněné kostely na Chomutovsku, in: Sborník Společnosti přátel starožitností 2, 1991, s. 207‑214.

Sommer, 1992a: Jan SOMMER: Věž rotundy v Libouni (Ke stavu výzkumu naší středověké architektury), in: Umění, 40, 1992, č. 2, s. 163‑164.

Sommer, 1992b: Jan SOMMER: Poznámky k výkladu stavebního vývoje několika středověkých kostelů v nejjižnějším cípu Čech – 1, in: Zprávy památkové péče, 52, 1992, č. 8, s. 35-38.

Sommer, 1994a: Jan SOMMER: Poznámky ke stavebnímu vývoji kostela v Ledcích, in: Časopis Společnosti přátel starožitností, 102, 1994, č. 3, s. 175.

Sommer, 1996a: Jan SOMMER: K původní podobě gotických kostelů v Řečici a Dolním Městě, in: Průzkumy památek, 3, 1996, č. 2, s. 122‑125.

Sommer, 1996b: Jan SOMMER: Věž kostela v Hněvkovicích, in: Zprávy památkové péče, 56, 1996, č. 9‑10, s. 282‑287.

Sommer, 1996c: Jan SOMMER: Pozdně gotické obranné patro kostela v Horní Stropnici, in: Výběr. Časopis pro historii a vlastivědu jižních Čech, 33, 1996, č. 1, s. 46.

Sommer, 1998a: Jan SOMMER: Věž kostela v Ředhošti a její obranná funkce ve středověku, in: Průzkumy památek, 5, 1998, č. 2, s. 92—98.

Sommer, 2000a: Jan SOMMER: Čtyři opevněné kostely na Moravskotřebovsku, in: Castellologica Bohemica, sv. 7, Praha 2000, s. 225-240.

Soukup, 1910a: Josef SOUKUP: Soupis památek historických a uměleckých v království českém, 33. Politický okres písecký, Praha 1910.

Stejskal, 2000a: Karel STEJSKAL: Ikonoklasmus českého středověku a jeho limity, in: Umění, roč. 48, 2000, č. 4, s. 206-217.

Svoboda, 1909a: František SVOBODA (red.): Pardubicko, Holicko, Přeloučsko. Díl III – Místopis, Pardubice 1909.

Šimák, 1930a: J. V. ŠIMÁK: Okres mnichovohradišťský. Soupis památek historických a uměleckých v republice Československé 46, Praha 1930.

Škabrada, 1991a: Jiří ŠKABRADA: Příspěvek ke stavebně technické charakteristice románských věží, in: Časopis Společnosti přátel starožitností, 99, 1991, s. 233.

Škorpil, 1897a: Frant. Boh. ŠKORPIL: Paměti chrámu kladenského, Josef Šolc, Kladno 1897.

Šolle, 1982a: Miloš ŠOLLE: Rotunda sv. Petra na Budči podle nových objevů, in: Archaeologia historica, 7, 1982, s. 445, 446.

Špaček, 1997a: Jaroslav ŠPAČEK: Některé nové poznatky ze stavebně historického průzkumu a archeologického výzkumu bývalého hrádku v Čelákovicích, in: Muzeum a současnost 15, Středočeský vlastivědný sborník, 1997, s. 193‑206.

Štědrý, 1897a: Frant. ŠTĚDRÝ: Z bývalého dekanátu Slánského, 2. Filiální kostel sv. Jiljí v Ředhošti, in: Method, 23, 1897, s. 100-104.

Tadra, 1896a: Ferdinand TADRA: Soudní akta konsistoře pražské, III, Praha 1896.

Tomek, 1886a: Wácslaw Wladiwoj TOMEK: Dějepis města Prahy 8, Praha 1886.

Václavík, 2003a: František R. VÁCLAVÍK: Zděná helmice a ochoz věže kostela Nejsvětější Trojice ve Všestarech, in: Dějiny staveb 2002, Plzeň 2003, s. 175-180.

Varhaník, 1999a: Jiří VARHANÍK: Středověký vesnický kostel jako refugium, in: Archaeologia historica 24/99, Brno 1999, s. 313 ‑ 317.

Varhaník, 2003a: Jiří VARHANÍK: Věž rotundy v Týnci nad Sázavou, in: Dějiny staveb 2002, Plzeň 2003, s. 182-188.

Velc, 1904a: Ferdinand VELC: Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu Slánském, Praha 1904.

Vlasák, 1857a: Ant. N. VLASÁK: Románské kostely v Čestinkostele, Pravoníně a Načeraci, in: Památky archaeologické a místopisné, 2, 1857, č. 7, s. 319.

Vlasák, 1860a: Ant. Norb. VLASÁK: Starožitné město Sedlčany a jeho okolí v kraji Táborském, in: Památky archaeologické a místopisné, 4, 1860, č. 2, s. 80.

Volfová, Žižka, 1994a: Eva VOLFOVÁ, Jan ŽIŽKA: Kostel sv. Martina ve Zbečně ve světle poznatků z opravy fasád, in: Průzkumy památek, 1, 1994, č. 1, s. 23, 28.

Wagner, 1955a: Jaroslav WAGNER: Výsledky památkové dokumentace v táborském okrese, in: Zprávy památkové péče, 15, 1955, s. 169-173.

Winter, 1890a: Zikmund WINTER: Kulturní obraz českých měst, Praha 1890.

Wirth, 1910a: Zdeněk WIRTH: Politický okres náchodský. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém 34, Praha 1910.

Wocel, 1863a: J. E. WOCEL: Kostel sv. Jiljí v Milevsku, in: Památky archaeologické a místopisné, 5, 1863, č. 5, s. 235.

Zavadil, 1914a: Antonín ZAVADIL (red.): Kutnohorsko slovem i obrazem. Díl druhý – Místopis okresního hejtmanství, část II., Karel Šolc, Kutná Hora 1914.

Zoubek, 1868a: Fr. J. ZOUBEK: Řemesla a živnosti v Kostelci nad Orlicí, in: Památky archaeologické a místopisné, 7, 1868, sl. 90‑91.

Zoubek, 1878a: Fr. J. ZOUBEK: Stodůlky, in: Method, 4, 1878, č. 3, s. 29-31, č. 4, s. 41-43.

Žižka, 1995a: Jan ŽIŽKA: Z oprav kostelů na Berounsku, in: Památky středních Čech, 9, 1995, č. 2, s. 42‑45.

Zkratky názvů periodik a pramenů:

PA=Památky archaeologické a místopisné.

Reklamy

Zatím nemáte žádné komentáře.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: